Translate

2017-12-27

Zajímavá hřebenová tůra poblíž Kovářská

Hřebenová trasa po německé straně Krušných hor.

Vycházím z Božího Daru po silnici na hraniční přechod. Za ním odbočuji doleva a hned zase Doprava na silnici vedoucí na nejvyšší vrchol Saska, na Fichtelberg. U velkého parkoviště Skiareny se napojuji na trasu Kemmweg. Lesní cestou, která kopíruje silnici jsem došel na vrchol. Chvíle odpočinku věnovaná prohlídce okolí horského hotelu a krásným vyhlídkám na německou i českou část Krušných hor, na protější Klínovec.

Následuje prudký sestup po cestě, které se říká Nebeský žebřík. Nejprve po sjezdovce a pak lesní cestou, která je po dešti dost blátivá a kluzká. Krátká odbočka na skalní vyhlídku, ze které je výhled směrem na Vejprty, tedy směrem kterým vede plánovaná túra. Odtud cesta schází k pěkné hospůdce Waldeck pod sjezdovkami. Další lesní cestou se dostávám na vyhlídku Kreuzbrückfelsen v blízkosti vrcholu hory Eisenberg. Kruhový výhled ze skalního hřebínku již omezuje rostoucí les. Je zde příjemné místo na odpočinek.

Trasa pokračuje stále lesem, i zde jsou často vybudovaná odpočinková místa, nebo chatičky kam se můžeme schovat při nepříznivém počasí.

Cestou se míjí propadliny starých štol. Cesta křižuje úzkokolejnou trať z Granzahlu do Oberwiesenthalu. Měl jsem štěstí, zrovna projížděl výletní vláček tažený původní parní lokomotivou.¨

Pokračuji stále lesem. U cesty v potůčku se objevily nízké nerezové vany s držadlem. Nevěděl jsem co to je? Došel jsem k většímu bazénku také s držadlem a lavičkami okolo. Až později jsem zjistil, že jde o přírodní vodoléčbu, koupel nohou. Rozehřátý organismus se střídavým ponořováním nohou do studené vody prudce zchladí, tím se změní teplota těla, zlepší se prokrvení nohou a posiluje se krevní oběh. Škoda, že jsem to nezkusil.Určitě je to příjemné osvěžení při túře.

Trasa pokračovala přes malou osadu Kretscham - Rothensehma, kde na louce u silnice je postavena malá kamenná replika Cheopsovy pyramidy. Krátký úsek po rozkvetlé louce a opět lesem až k přehradě Granzahl, která zásobuje pitnou vodou město Annaberg-Bucholz a jeho okolí. Přes kamennou hráz vede pěkně upravená cesta s lavičkami.

Odtud je to již kousek na Bärenstein. Ještě závěrečné stoupání k hotelu na vrcholu. Pokochání se výhledy, sestup do stejnojmenného městečka a přes hraniční přechod do Vejprt na autobus.

2017-12-23

Důležitá inforamce

Vážení hosté,

Na všech našich chalupách není nadále možné platit za ubytovací služby v hotovosti !!!

Veškeré poplatky za ubytování je možné platit jen a pouze převodem z účtu na účet !!! 

Na chalupách je možno v hotovosti platit jen a pouze cena za spotřebovanou elektřinu a místní poplatky

Také dochází k nové tvorbě cen na všech našich chalupách!

Podrobnosti najdete v záložce "Ceník všech našich chalup" na těchto webových stránkách


Děkuji za pochopení

ZM

2017-12-12

Výlet poblíž Lenory, ale i Srní i Srubu..:)

Za krásou šumavských jezer

Nádhernou šumavskou krajinu v okolí ledovcových jezer odnedávna opěvují spisovatelé, básníci a hudebníci. Všichni, kdo sem jednou zavítali, se pravidelně vrací, aby načerpali energii sálající z vodních hladin i okolních lesů. Na procházky Šumavou si určitě nezapomeňte přibalit dalekohled. Bude se vám hodit na vyhlídkách a při troše štěstí uvidíte také divokou zvěř.


K Černému jezeru s Josefem Jiráskem

Černé jezeroVýchozím bodem pro výlet k Černému jezeru je šumavský areál Špičák. Středisko sevřené mezi několika horami je vyhledávaným lyžařským střediskem, ale ožívá i v letních měsících díky mnoha trasám vhodným jak pro pěší, tak cyklisty. Odsud se v poměrně krátkém čase pohodlně dostanete ke všem atraktivním destinacím Železnorudska – na Černé a Čertovo jezero, vodopád Bílá strž, i hory Špičák a Pancíř.
 
Černému jezeru vede několik turistických tras. Na kole se dejte po cyklostezce okolo sportareálu ke Špičáckému sedlu, kde je záchytné parkoviště pro výlety k jezerům i na Pancíř. Odtud budete kopírovat nenáročnou pěší naučnou stezku Špičák – Černé jezero. Po 3,5 kilometrech pěkné asfaltové silnice dojedete až k Černému jezeru. I když ho možná znáte z mnoha filmů a fotografií, pohled "na živo" je ničím nepřekonatelný. V jezerních vodách se krásně odráží slunce i okolní stromy, které mu dodávají onu typickou černou barvu. Nad ním se tyčí severní svah Jezerní hory. Největší jezero České republiky inspirovalo díla spisovatelů Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického, hudebního skladatele Antonína Dvořáka a řady dalších.

Po dalších dvou kilometrech vás cyklostezka zavede k vodopádu Bílá strž na Bílém potoce. Spatřit ho můžete z vyhlídkové terasy. Pokračujte ke křižovatce Stateček pod vrchem Ostrý s krásnou vyhlídkou. Okružní výlet uzavřete třeba přes Hamry, Zadní Hamry a zpátky dolů, ke Špičáckému sedlu.
 

Pověst o čertovi a dívce

Vodopád Bílá stržPokud necháte kolo doma, rozhodně musíte pokračovat k asi 3 kilometry vzdálenému Čertovu jezeru. Vystoupejte po červené značce k rozcestí Rozvodí a dál až do cíle. Čertovo jezero je pro turisty hůře dostupné, a tak si zachovalo divočejší ráz. Je obklopeno hustým pralesovitým smrkovým porostem a díky tajemnému kouzlu okolí je předmětem mnoha pověstí. Vypráví se, že čert chtěl odnést do pekla místní děvče. To se mu ale ubránilo tak, že mu na ocas přivázalo ohromný kámen. Jím pak ďábel vyhloubil dolinu Čertova jezera.

Obě jezera jsou součástí Národní přírodní rezervace Černé a Čertovo jezero díky unikátním přírodním ekosystémům s vzácnými a ohroženými organismy.

2017-11-24

Sfingy u Kovářské

Skalní útvar Sfingy u Měděnce

Zajímavé a vzácné skalní útvary Sfingy najdete jihovýchodně od obce Měděnec. Sfingy jsou chráněny jako přírodní památka od roku 1983, zaujímají rozlohu 0,6 ha a nachází se v nadmořské výšce 800 metrů nad mořem.

V serpentinách silnice vedoucí z Klášterce nad Ohří do Měděnce, krátce před obcí Měděnec se nachází skalní útvary Sfingy u Měděnce. Tvoří je rulové skály bizarních tvarů připomínající trochu egyptské sfingy. Jelikož to bývalo proslulé výletní místo, nacházel se tu až do 50. let 20. století výletní hostinec.

Sfingy vznikly procesem mrazového zvětrávání ruly a název získaly díky svému tvaru, jež připomíná hlavu Sfingy. Z vrcholku můžete spatřit údolí, kde protéká Ohře Kláštercem, Kadaní a pokračuje daleko za obzor. V okolí jsou samé lesy s mnoha paloučky, kam se můžete jen měkce posadit a ochutnat zdejší borůvky.

Auto lze nechat v obci Měděnec a ke Sfingám dojít pěšky (i z autobusové zastávky). Přírodní parkoviště je však i přímo na místě. Kolem přírodní památky vede také značená cyklostezka č. 35.

2017-11-10

Pivovar kousek od Srní

Pivovar Modrava

V lednu 2014 byl na Modravě, v samém centru Šumavského národního parku na břehu Roklanského potoka, otevřen nový pivovar s osobitou hospodou a ubytováním. Vyrostl na starých základech hospodářského stavení. Lyer je obchodní značka výčepních piv, ale i ležáků a speciálů, které zde můžete ochutnat.

Značka Lyer znamená jméno majitele Ing. Radovana Lyera, který vlastní v Modravě též známý penzion Modrava, což kdysi bývala továrna firmy Bienert na výrobu ozvučných desek z hluboko rezonančního smrkového dřeva.

Zvláštností strojního zařízení tohoto minipivovaru je patrně poprvé použití tepelného čerpadla pro chlazení mladiny a kvasných i ležáckých tanků při současné výrobě horké vody. Aplikace tohoto zařízení významně snižuje energetickou náročnost minipivovaru.
Sládkem minipivovaru je pan Jaroslav Kouba, který dříve pracoval v pivovaru Dalešice.

Pivovar je
aktivní zastávkou nejen návštěvníkům Modravska, ale i místním obyvatelům. Ať už jste na kopcích s běžkami či batůžky, určitě se nezapomeňte zastavit na jednoho Lyera nebo jich zvládnete víc?

Široká nabídka
tradičních šumavských pokrmů je doplněna o piva Lyer. Nechybí světlý ležák 11° nebo 12°, ale také tmavý ležák 11 nebo světlé výčepní pivo 10. Pivovar dále nabízí vybrané druhy k prodeji ve stáčených lahvích, a tak si je můžete vychutnat v pohodlí domova nebo při turistice na Šumavě.

Celé prostory pivovaru i penzionu jsou
nekuřácké. Po domluvě můžete nahlédnout do srdce samého pivovaru, a tedy jeho výrobny, ochutnat piva i uspořádat další akce.

2017-11-04

Inforamce - SRUB a SRNÍ


Informace

Od 6.11.2017 jsem změnili způsob pořízení dřeva na Srubu a na Srní.

SRNÍ

V ceně jsou zahrnuty 2 koše se dřevem


-       na místě lze dokoupit dřevěné brikety - 75,- Kč za balíky



-       také je možné se s paní správcovou domluvit na dokoupení dřeva



SRUB

V ceně je zahrnutý 1 koš se dřevem

-       na místě lze dokoupit dřevěné brikety - 75,- Kč za balíky



-       také je možné se s paní správcovou domluvit na dokoupení dřeva

2017-10-30

Zajímavé místo v okolí Kovářské

Mariánská v Krušných horách

Výletní místo Mariánská je oblíbeným a vyhledávaným místem pro celoroční rekreaci v Krušných horách. Leží nedaleko města Boží Dar, lázní Jáchymov a lázní Karlovy Vary.

Mariánská leží blízko města Jáchymov v okrese Karlovy Vary. Jáchymov se připomíná už kolem roku 1465, pod názvem Sorg, tj. v překladu kraj pohraničního pralesa. V 2. polovině 15. století žil v této oblasti poustevník Jan Niavius, který prorokoval vznik bohatého a slavného horního města, které sice upadne, ale později se vzkřísí k nové slávě.

Mariánská byla kdysi slavným poutním místem a jeho historie sahá do druhé poloviny patnáctého století. Po celé 18. a 19. století byla Mariánská oblíbeným poutním a církevním místem. Mariánská v Krušných horách se připomíná kolem roku 1465. V roce 1692 – 93 byla postavena dřevěná kaple zasvěcená panně Marii následně v roce 1699 hornické bratrstvo na místě kaple vystavělo poutní kostel Panny Marie. V roce 1754 byl poutní kostel propůjčen řádu kapucínů, kteří zde v letech 1754-56 vystavěli druhý kostel a kapucínský klášter 1760.

V 50. letech 20. století se Jáchymovsko proměnilo v jeden pracovní lágr. Uranovou rudu těžily tisíce politických vězňů v nelidských podmínkách. Ještě i dnes najdeme vězeňské domy v místech bývalých dolů a v lesích ruiny připomínající tato léta. Pracovní tábor na Mariánské byl převážnou dobu svého trvání určen pro vězně s kratší dobou trestu. Pověstnými byly ovšem zdejší vyšetřovny v podzemí bývalého kapucínského kláštera, ten byl v roce 1965 zdemolován. Na Mariánské bylo vybudováno provizorní sídliště pro horníky dolů Adam, Eva, Eduard nacházejících se v nejbližším okolí. Tábory byly zrušeny až počátkem 60. let po vytěžení uranu. Po roce 1958 se většina horníků odstěhovala do nového sídliště v Ostrově nad Ohří a jednotlivé domky byly postupně prodávány pro rekreační účely.

Toto kdysi slavné místo je dnes oblíbeným centrem turistiky, cyklistiky, lyžování v Krušných horách a především velmi významným poskytovatelem ubytování pro zimní střediska Nové Město, Boží Dar a Klínovec. Klidné prostředí, krásná příroda a její členitost poskytuje návštěvníkům Krušných hor nevyčerpatelné možnosti rekreace, lázeňské péče, sportování, poznávací výlety a koupání.

2017-10-21

Supr celodenní výlet na Šumavě

Převaděčskou stezkou Krále Šumavy aneb kanálem 54

Když se řekne „Šumava“ vybaví se všem příznivcům turistiky krásná krajina a mnohým hned potom legendární film Král Šumavy z roku 1959, v němž se prolíná syrovost horské přírody s bojem „obránců“ státní hranice a odvážných převaděčů. Pokud jste si někdy říkali, že by nebylo špatné si trasu, kudy chodil slavný Kilián projít také, přijde vám vhod náš dnešní tip na výlet. Zavede vás totiž zhruba do míst, kudy mohl kanál 54 vést a kde i dnes potkáte jen málokoho.



Náš výlet začíná na nádraží ČD ve Vimperku, kam museli dorazit všichni ti, kdo se s Kiliánem Nowotným rozhodli odejít z vlasti. Z Vimperka se vydejte na křižovatku U Sloupů. Tady, v chalupě Josefa Peka, nebo v (dnes již neexistující) hospodě, byl výchozí bod, kde Kilián uprchlíky přebíral.
 

Riskantní cesta lesy a močálem

Chalupská slaťTrasa začínala nedaleko Vimperka u křižovatky U sloupů, kde stával dnes již neexistující hostinec manželů Koubových, kteří u sebe běžence přechovávali. Někdy také mohli lidé přespat na samotě Josefa Peka. Uprchlíky si pak přebíral buď sám Kilián, nebo jeho pomocník Grabmüller.

Od „Sloupů“ zamířila skupinka k Městské Ladě a Medvědímu potoku. Ten uprchlíci překonali v lese „V Lovčím“ a pak stoupali k Michalově huti. Potom stoupali lesem na vrchol hory Kamenná (1101) a úzkou pěšinkou k osadě Nový Svět. Právě tady se Kilián se svými svěřenci dostal k Chalupské slati, onomu slavnému močálu, který je ve filmu líčen jako hraniční. Pravda je taková, že hranici netvoří a Kilián jej používal, aby si jím zkrátil cestu a vyhnul se silnici s hlídkami SNB. My dnes přes močál přejít nemůžeme – odrazující je nejen vysoká pokuta ze strany strážců CHKO Šumava, ale i 7metrová vrstva rašeliny, která by člověka neznalého správné cesty dokázala rychle pohltit. Bažiny proto obejděte přes Borovou Ladu, kde v místním hostinci můžete doplnit ztracenou energii.


Mostek u Františkova – nejnebezpečnější místo trasy

ŠumavaKilián ze slati pokračoval určitě lesem pod Janskou horou, naše trasa se s tou jeho sejde až u Františkova, kde v nejriskantnějším místě trasy (u mostku přes Teplou Vltavu) dnes stojí památník králů Šumavy. Chtě, nechtě, zde musel Kilián překonat silnici a dostat se do lesa na druhé straně. Pokud to šlo, řeku jednoduše přebrodil, ale jestliže byla rozvodněná, nebo příliš ledová, přecházel přímo přes mostek. V roce 1950 si právě tady na něho počíhala STB a legendární převaděč zde spadl do léčky. Podařilo se mu však uprchnout, ale byl to jeho poslední přechod a do Čech se už nikdy nevrátil.

ŠumavaDál vedla cesta vzhůru do sedla mezi Stanovou horou a Vysokým stolcem. Odtud šel Kilián po severozápadním svahu Stolového hřbetu, až se nedaleko pramenů Vltavy dostal ke státní hranici pod vrcholem Stráž a překonal jí pravděpodobně východně vrcholu Siebensteikopf, kde přes hranici vede stará stezka. Necelý kilometr dál na východ stávala obec Bučina, kde bylo před válkou nejvýše položené oddělení Finanční stráže v Čechách. Na německém území musela Kiliánova skupina dojít do obce Finsterau, kde byl každý nově příchozí vyslechnut důstojníkem CIC. Často ale již za hranicí čekali Američané s automobilem, nebo zde měl sám Kilián připraven nákladní automobil, který používal při svém obchodování se dřevem. Celá trasa na českém území byla dlouhá necelých 30 km.
 

Slovo o Kiliánovi – z řezníka živoucí legendou

Šumavský Němec Franz Nowotny alias Kilián se narodil v prosinci roku 1905 pravděpodobně v osadě Pláně u Starých Hutí. Již jeho otec Josef byl slavným pašerákem, který svého synka bral na cesty přes hranici od jeho devíti let. To od něj se malý Franz naučil dokonale se vyznat ve svém rodném kraji, znát každý lesní kout a rašeliniště, státní hranici a službu Finanční stráže.

Šumavské pláněV letech 1919 – 1922 se u řeznického mistra Gollera ve Vimperku vyučil řeznickému řemeslu. V roce 1935 se oženil s Theresií Pfeifferovou a v té době již pomalu překonával pašeráckou pověst svého otce. Přes hranici pašoval sacharin, jehly, nitě, tabák a mnoho dalšího sortimentu. U místních byl velmi oblíbený a měl doma na české straně, ale i na německé mnoho přátel. Už v těchto letech se o něm tradovala spousta historek. Nejčastěji se vyprávělo, jak unikl „financům“ v převleku za kněze nebo jeho mistrovské kousky na lyžích, kdy údajně dokázal sjet skalní stěnu nad Prášilským jezerem, což by byl i dnes nadlidský výkon.

Za války roku 1940 musel jako Němec narukovat do německé armády, kde trpěl posměšky a buzeraci od říšských Němců kvůli svému příjmení českého původu a oblíbenosti u Čechů. Dostal se k válečnému námořnictvu a sloužil na lodi určené k odklízení námořních min, která byla na začátku roku 1943 potopena. Na ledovém otevřeném moři vydržel šest hodin, než ho zachránili Britové, do jejichž zajetí upadl. Ke konci války se mu podařilo uprchnout z francouzské pevnosti zpět domů, na Šumavu. Tam dorazil pravděpodobně až roku 1946, ale manželku a dvě dcery tu nenašel – byly odsunuty do Röhrnbachu, asi 25 km od českých hranic. Tam se Kilián usadil, začal obchodovat s dřívím a samozřejmě i pašovat. Sem tam přes hranici převedl i lidi, kteří měli nějaký škraloup z doby protektorátu a báli se trestu.
 

Postrach pohraničníků

ŠumavaV roce 1948 navštívil Kiliána major americké CIC James Williams, který byl velitelem úseku Třístoličník. Požádal ho o pomoc s převáděním agentů do ČSR a uprchlíků do Bavorska. Kilián souhlasil a CIC získala nejlepšího a nejzkušenějšího převaděče. S převáděním lidí mu pomáhal další šumavský rodák a pašerák Otto Grabmüller, krycím jménem Franz Schwarz. Soupeři na hranicích se pro Kiliana stali příslušníci pohraničního útvaru SNB 9600, kteří střežili západní hranici. Počty těchto jednotek ale byly velmi nízké a šance projít proto poměrně vysoká. Nejinak tomu bylo v prostoru útvaru Kvilda, jehož úsekem Kilián převáděl. Není znám případ, že by Kilian někdy použil střelné zbraně, dokonce ani při svém posledním přechodu, kdy byl postřelen, nevystřelil. Kilian také nikdy nepožadoval po utečencích peníze. Jen pokud mu někdo něco sám nabídl, případný dar přijmul.

Po léčce u Františkova v roce 1950 se do Čech nevrátil a spokojeného důchodu se dožil v Rohrnbachu na bavorské straně hranice. Mezitím hranici neprodyšně uzavřely drátěné zátarasy, což znamenalo konec převaděčského řemesla na Šumavě.

2017-10-09

Námět na výlet v okolí Srní


Antýgl, Turnerova chata, Čeňkova pila

Pěší (či sněžnice) Vzdálenost: 15.5 km; Obtížnost: Střední;  Převýšení: 263 m;  Hodnocení: 80/5


Parkoviště a autobusová zastávka se nachází mezi Srním a Modravou u kempu. Z parkoviště se vydáte doprava a z nedalekého mostu přes říčku Vydru můžete vidět první zajímavost na trase. Podíváte-li se 50 metrů proti proudu vpravo, uvidíte takzvaný obří hrnec (jedná se o veliký kámen, vymletý staletími vodou, štěrkem a kamením).

Poté pokračujete po proudu říčky směrem k Turnerově chatě. Za chvilku se můžete zastavit u studánky s pitnou vodou a kousek za ní si prohlédnete Klostermannův most. U mostu pokračujete k Turnerově chatě nebo můžete přejít na druhý břeh a vydat se směrem na Srní (v tomto případě se můžete napojit na tento výlet). Ještě před Turnerovou chatou se v říčce nachází další obří hrnec a u něj i cedulka s vysvětlivkami. U Turnerovy chaty můžete pokračovat klesáním směrem na Čeňkovu Pilu, kde cestou mimo jiném zhlédnete Kamenné moře nebo se můžete u chaty vydat doprava a strmým stoupání po žlutém turistickém značení pokračovat směrem na Zhůří, pak po zeleném značení na Horskou Kvildu, po modrém značení na Hamerský potok, Pechler, Antýgl. Podrobnosti naleznete na konci tohoto výletu. 

Pár informací pro ty co dorazili do Čenkovy Pily:

- Odbočíte-li na hlavní silnici vlevo a přejdete přes řeku můžete navštívit expozici Šumavské energie. Začátky prohlídek jsou v 9, 11, 13 a 15 hodin, červen - září denně mimo pondělí (vstup zdarma, telefon: 840 840 840).

- Vydáte-li se na hlavní silnici rovně, projdete mezi parkovištěm a bufetem, dojdete k nedaleké Čeňkově pile. Za touto pilou se nachází soutok Vydry a Křemelné a tímto místem vzniká řeka Otava.

Zpět na Antýgl jděte stejnou cestou, kterou jste přišli.


První dva a půl kilometru k asfaltové silnici vás čeká velmi strmé stoupání. Na tomto úseku nastoupáte neuvěřitelných 300 výškových metrů. V samotném stoupání si dejte pozor, aby jste neodbočili na první paseku stejně jako my :-). Na hlavní silnici odbočíte vpravo a pokračujete  okolo silnice, místy kde stávala osada Zhůří. Cca 600 metrů v lese si pohlídejte odbočku doleva na lesní pěšinu Za chvilku dojdete do Horské Kvildy, kde přejdete přes hlavní silnici a sejdete k Hamerskému potoku. U potoku odbočíte doprava a velmi příjemnou procházkou podél potoka, kde jsou znatelná místa po rýžování zlata tvz. sejpy a pinky, dojdete zpět k Antýglu. Chcete-li si užít ještě jednu procházku těmito místy, provede vás tento výlet Horská Kvilda, Pechler a zpět.

2017-09-28

Námět na cyklo výlet poblíž Lenory

Z Nového Údolí na kole do Horní Plané
Cyklo trasa

Vzdálenost: 19.9 km; Obtížnost: Snadná;  Převýšení: 0 m;  Hodnocení: 60/5

Po vystoupení z vlaku v Novém Údolí si určitě prohlédněte muzeum Pošumavské jízdní dráhy. Můžete se svést na nejkratší mezinárodní trati z Čech do Bavorska (délka trati je 105m). 
Z Nového Údolí vyjedete krátký kopeček k rozcestí Nové Údolí. Za chvilku minete nouzové nocoviště, přejedete přes potok Světlá a příjemným sjezdem pokračujete směrem do Stožce. Za rozcestím Oslí cesta přejedete přes železniční trať. Za chvilku kdy se trať opět přibližuje k silnici se vlevo můžete podívat na kouzelný jez na Studené Vltavě, velmi vhodné odpočinkové místo. 
Za tímto jezem jste již ve Stožci, po levé ruce budete mít restauraci, po pravé ruce parkoviště a kousek za ním nádraží. Vy s veškerou opatrností přejedete přes hlavní silnici a pokračujete okolo informačního střediska směrem na Novou Pec. V krátkém sledu přejedete dva železniční přejezdy. Upozorňujeme in-line bruslaře na ten druhý. Před tímto přejezdem je poměrně nebezpečný sjezd a zábradlí bylo zhotoveno již ve sjezdu, takže se můžete přidržet až v jízdě. Dalším úskalím je, že přejezd je betonový a ne pryžový, hned za ním je pravotočivá zatáčka. 
Jak jste si již všimli, bude vám celkem častým společníkem koryto Studené Vltavy a dále již jen Vltavy. Minete odbočku na Medvědí stezku a přijedete do Černého Kříže. I zde je nalevo občerstvení a napravo vlaková zastávka. Za Černým Křížem přejedete opět přes trať a přijedete k rozcestí Černý Kříž u mostu. Zde se můžete odskočit na most a podívat se na Studenou Vltavu nebo dále ke Stožecké kapli. 
Poté pokračujete směrem na Novou Pec. Na krátkém úseku přejedete 3x přes trať, minete vlakovou zastávku Pěkná a opět překřížíte železniční trať. Ještě před chatovou oblastí je další místo, kde můžete posedět, tentokrát již u řeky Vltavy. - Kousek zpět proti proudu Vltavy se nachází v Mrtvém luhu soutok Studené a Teplé Vltavy, jímž vzníká řeka Vltava (nepřístupný). Výlet k prameništi Teplé Vltavy můžete navštívít s námi ve výletu Prameny Vltavy z Kvildy
Aby těch přejezdů nebylo málo přejedete další a u vlakové zastávky Ovesná také. Jste v místě kde se dá začít výlet na Medvědí stezku.
Za chvilku jste již v Nové Peci na křižovatce s penziony a restauracemi. Vlaková stanice se nachází rovně za křižovatkou. Tímto směrem můžete pokračovat i k přívozu do Horní Plané přes přehradu Lipno. Přijedete-li přívozem do Horní Plané, budete mít po pravé ruce velmi pěkné přírodní koupaliště. Pro ty, co budou chtít pokračovat do Horní Plané bez přívozu, odbočí na křižovatce v Nové Peci doleva, přejedou přes most a v Bělé odbočí doprava na cyklostezku do Horní Plané.


2017-09-17

Na kole za kouzlem Krušných hor

Klíny



Klíny - za kouzlem Krušných hor
Dnes navštívíme lokalitu, ve které můžete své zdraví otužovat v zimě i v létě, v době, kdy na zemi leží metrové závěje i ve 30ti stupňových vedrech. Zdraví se tu neposiluje léčivými prameny, či zázračnými rašelinami a slatinami, léčí se zde pohybem, klidem, pohodičkou, čerstvým vzduchem a krásnou přírodou.

Klíny, baráčky jsou rozházené volně po hřebenu Krušných hor

Kdo tu nikdy nebyl, těžko tomu až do poslední chvíle uvěří, ale Klíny v Krušných horách jsou nádhernou horskou vesničkou. Cesta sem vede přes průmyslový Litvínov, což může návštěvníka trošku vyděsit, ale buďte si jistí, že vzájemná podobnost obou míst je sobě vzdálená stejně jako noc a den. Kontrast mezi industriálním podhůřím a malebnými horami snad není jinde větší a už jen proto stojí za návštěvu. I když uznávám, to by byl jen chabý důvod, a tak jich ještě pár přihodím. V Klínech najdete krásné, cenově dostupné a pohodlné ubytování v rodinném lyžařském areálu, který ovšem nabízí své služby celoročně. Lanovka sloužící v zimě lyžařům, pomáhá v létě překonávat výškový rozdíl cyklistům - sjezdařům, pro které jsou na sjezdovkách připravené singltreky v délce cca 3, 5 kilometru. I tohle možná najdete i jinde a tak ještě přihodím: stojí tu krásná sportovní hala s lezeckými stěnami, takže i za nepřízně počasí můžete zůstat ,,stále na horách“, je tu lesní posilovna, útulné wellness centrum, ale tím pravým a nepřebitelným trumfem jsou Krušné hory. Hory, které mají historicky možná trošku pokřivenou pověst, ale vězte, že nic není pravdě víc vzdáleno, než tvrzení že Krušné hory jsou zničené kyselými dešti a emisemi. Jediné, co zůstává z minulosti pravdou je to, že tu zdaleka není tolik turistů jako na Šumavě, či v Krkonoších. Ale to je vlastně další pozitivum, krajina, která byla dříve celkem hustě obydlena je dnes sice liduprázdnější, ale cesty, zajímavé osudy a pohnutá historie zůstaly, takže hurá do sedel, je co objevovat.
Z Klínů vyjeďte směrem k přehradě Fláje, asi nejkrásnějšímu místu dnešního výletu. Vodní nádrž Fláje, jediná pilířová přehrada v České republice má hned tři funkce. Slouží jako elektrárna, zásobárna pitné vody pro Mosteckou pánev a ochrana před povodněmi. Byla dokončena v roce 1963 a díky své unikátní konstrukci je zařazena mezi kulturní památky České republiky. Při pohledu z hráze směrem na vodní plochu není vidět jediné stavení, jediné město, jediný stožár, prostě žádná stopa po činnosti člověka. A to po celém horizontu. Přehrada leží ve výšce 740 mnm, tedy opticky jen pár desítek metrů pod vrcholy zdejších hor. Listnaté i jehličnaté stromy střídají obrovské louky, v přehradě je úplně černá voda, zřejmě musí být strašně hluboká, každopádně v kombinaci s modrou oblohou a barevnými lesy je to prostě krása…. Pokračujte do Českého Jiřetína, který se rozkládá asi deset minut na kole od přehrady. Táhne se podél potoka v délce možná dva kilometry, domky, ať už opravené, nově postavené, či příjemně zanedbané jsou roztroušené po přilehlých strmých loukách, podobně jako v Klínech. Není bez zajímavosti, že dřevěný kostel svatého Jana Křtitele, který tu dnes stojí, stál původně v dnes již zatopené obci Fláje. Ale to je na Mostecku asi takový zvyk – stěhovat kostely.


Hraniční přechod, pár kilometrů od Mníšku působí velice skromně

Český Jiřetín je navíc hraničním městem a tak toho využijeme a pokračujeme směrem do Saska. Samozřejmě se nabízí obě země porovnávat, takže tady jsou mé postřehy. Vesničky na německé straně jsou určitě upravenější, ale není v nich zdaleka tolik restaurací jako u nás. Po pár kilometrech narazíme i na přehradu, velikostí se podobá Flájím, ale chybí jí česká divokost a takový ten dobrodružný odér. Na polích je žluto stejně jako v Čechách, buď už i pole v Sasku patří nějaké firmě z holdingu, anebo se pěstování řepky vyplácí dnes prostě všude. Cesty jsou stejně upravené, ale v Sasku vedou víc do kopce. Ze srovnání, mi vychází lépe Česko, ale to je jen subjektivní pocit, možná, že to budete vnímat úplně jinak, kdo ví. Ale co nebudete vnímat jinak a jsem si tím rozhodně jist, je skutečnost, že návštěva Klínů a Krušných hor za to stojí. Doporučuji klidně víkend nebo celý týden, je tu určitě co objevovat. Více informací najdete na www.kliny.cz (link is external).

Shrnutí trasy: 

Délka trasy:   35 km
Čas jízdy:       3 h
Nastoupáno:  780 m
Náročnost:     těžká
Doporučené kolo: horské, rekingové
Cesty: asfaltové, lesní

2017-09-08

Na kole v okolí Horské Kvildy

Jedno z nejstudenějších míst u nás není zdaleka tak nehostinné, jako je jeho pověst. Výlet centrální Šumavou začneme na Horské Kvildě, přes Březník dorazíme k pramenu naší nejdelší řeky a pak se podíváme do míst, kde se natáčel film Král Šumavy.



Z Filipovy Hutě je za dobré viditelnosti krásný výhled na Velký Roklan

Mezi nejkrásnější horská městečka v Čechách se nepochybně řadí Horská Kvilda. Tvoří ji asi třicet volně rozházených horských chalup a chat všech velikostí stojících tu blíž, tu o něco dál od břehů Hamerského potoka, na náhorní plošině s průměrnou nadmořskou výškou 1 000 – 1 100 mn.m. Klimatické podmínky jedné z nejvýše položených vesnic u nás a její poloha v centrální části Šumavy jsou skoro stoprocentní zárukou dostatku sněhu po celou zimní sezónu. Navíc je tu klid, krásný klid. Kdo si chce užít tu pravou šumavskou zimu a přitom nechce navštěvovat velká horská střediska plná aut a turistů, ten najde ideální podmínky pro rekreaci právě tady.

Cesta z Modravy vede podél stejnojmenného potoka


Existuje nepočítaně přírodních zajímavostí v okolí z Horské Kvildy, na některé se podíváme zblízka. Z obce vyrazíme směrem na Modravu, výjimečně kouzelné místo, jedno ze svých sídel si tu nechal postavit i Zdeněk Bakala. Vedle tak trochu utajeného miliardářova domu je lákadlem půvabné šumavské vísky třeba Dřevák alias pozoruhodné muzeum řemesel a dřeva nebo nádherná Klostermannova chata. Z Modravy pokračujeme do mírného kopečka podél Modravského potoka až k rozcestí Na Ztraceném. Odtud je to jen kousek na Březník. Jednu z nejchladnějších a nejdeštivějších lokalit v Čechách, kde jsou stromy, které nejsou o moc vyšší než dospělí člověk, staré i sto let. Kde se inspiroval Josef Váchal při tvorbě svých dřevorytů a kam Karel Klostermann situoval svoji patrně nejznámější knihu Ze světa lesních samot. To sem ovšem ještě přes močály a prales žádná cesta nevedla, stávala tu jen osamocená hájovna. Ta tu je dodnes a ještě vloni v ní byla stylová restaurace pod patronací NP Šumava, ale bohužel kvůli nezvládnutému řešení kuchyně byl její provoz zastaven. Alespoň, že výhled do okolí nelze omezit i když…Půvabný výhled na Luzný a Luzenské údolí kazí na první pohled uschlé stromy a holé pláně - pozůstatky po řádění kůrovce. Ale to k Šumavě patří, bez ohledu na diskusi o kácení, či nekácení je jasné, že kůrovec tu byl, je a bude. 

Stoupání na Černou Horu se zdá být nekonečné


Z Březníku se vrátíme opět na křižovatku na Ztraceném a pokračujeme po Šumavské magistrále přes Ptačí nádrž na další báječnou vyhlídku - Černou horu. Budete-li mít štěstí na počasí, uvidíte odtud dobře i rakouské Severní vápencové Alpy a jejich druhý nejvyšší bod Dachstein.  Z Černé hory sjedeme k Pramenu Vltavy. Jen pro upřesnění, Vltava má ve skutečnosti dva prameny. První, který je označován jako pramen Studené Vltavy, vyvěrá u obce Haidmühle v Bavorsku. Ten druhý, místo naší návštěvy, se nalézá na východním svahu Černé hory ve výšce 1 172 m n.m. a až teprve od soutoku obou hlavních pramenných toků nese řeka jméno Vltava. Samotný pramen je přístupný díky dřevěnému chodníku, který vede ke studánce od příjezdové cesty. Voda je tu čistá, takže můžete zkusit jak chutná doušek z naší nejdelší řeky. A když vám bude šmakovat, nezapomeňte zaplatit. Jak uvidíte, studánka je plná mincí, které stráží bedlivým pohledem o pár metrů dál stojící dřevěná socha. Údajně toto místo inspirovalo Bedřicha Smetanu k napsání jeho nejznámější symfonické básně, tak posuďte sami…

Výhled z Černé Hory není zrovna optimistický

Pokračujeme na Kvildu, jedna z nejvýše položených obcí v České republice (1065 m n. m.) vznikla pravděpodobně jako servisní osada na Zlaté stezce spojující Kašperské Hory a Bavorský Pasov. První záznamy pocházejí ze 16. století. Před druhou světovou válkou žilo na Kvildě přes 1000 obyvatel a ta se díky tomu a svému hospodářskému potenciálu stává společenským střediskem centrální Šumavy. Slibný rozvoj zastavilo zpuštění železné opony o čemž vypráví i film Král Šumavy, který se natáčel právě v těchto místech. Atmosféru filmu Vám jistě připomene i Jezerní slať se svou naučnou stezkou a vyhlídkovou věží, která stojí už jen kousek od cíle – Horské Kvildy. V některé ze zdejších chat, které mají právě tady tu pravou horskou atmosféru, si dopřejte to správné horské občerstvení. Konec konců, kvůli tomu jste na horách…

Shrnutí trasy: 

Délka trasy:  45 km
Čas jízdy:        6 h
Náročnost:    středně těžká

2017-08-28

Na kole v okolí Kovářský

Lehká trasa bez většího převýšení v délce 110 km a vede přes regiony Chebsko, Sokolovsko, Karlovarsko a Ostrovsko. Cyklostezka Ohře navazuje na Valdštejnovu cyklostezku v Bavorsku označenou jako Wallenstein-Radweg.

Cyklostezka Ohře navazuje na Valdštejnovu cyklostezku v Bavorsku označenou jako Wallenstein-Radweg (Eger-Wondreb-Kösseine). Po překročení hranic do Česka je trasa značená cykloturistickým značením s číslem 204, v roce 2013 došlo k přečíslování na trasu č. 6.

Cyklostezka vede z obce Slapany, přes Cheb, Doubí, Most až do Kynšperka (region Chebsko). Dále pokračuje přes Sokolov, Královské Poříčí až do Lokte (region Sokolovsko). Poté vede trasa přes Svatošské skály do Karlových Varů (region Karlovarsko) a poslední úsek vás provede kopcovitým terénem, který není vhodný pro malé děti.
V Lužném u Pernštejna se napojíte na nový úsek cyklostezky Ohře, který se nachází v Ústeckém kraji. Ta se zde vlní podél řeky až k prvnímu významnému stoupání v obci Černýš. Dále stezka pokračuje do Kadaně a okolo Nechranické přehrady do Žatce. Odtud vás po místních silničkách dovede do Loun, Libochovic a přes Budyňský les do města Budyně nad Ohří. V Doksanech stojí za návštěvu rozsáhlý klášter. Za Doksany začíná opět cyklostezka oddělená od silnice, která vás provede obcí Brozany nad Ohří. Za obcí se zatím musí po silnici do Bohušovic na Ohří. V místní podnikové prodejně mlékarny je možné se občerstvit. Za Bohušovicemi již přijedete do Terezína a do nedalekých Litoměřic, kde stezka končí.

2017-08-20

Hezký výlet poblíž Srní i Srubu

Přes Nebe a Peklo na Ždánov


Vycházkový okruh přes hájenku Nebe, kolem vrchu Chlum do bývalé osady Ždánov, přes Kavrlík zpět do Kašperských Hor. Cestou výhledy na město a šumavské vrcholy.

Zajímavosti: na louce zmizelé osady Ždánov stával pod zalesněnou mezí až do roku 1947 statek Peklo (Höllhof); pozůstatky linie opevnění československé armády z druhé poloviny 30. let 20. století (tzv. řopíky); zbytky zlatodolů na jižním svahu hory Ždánov.

Červené značení, délka 8,5 km (cca 3 hodiny), převýšení 210 m, povrch: asfalt, lesní cesty, horské louky.

2017-08-11

Na dva hrady poblíž Srubu

Na Švihov a Rabí za panem Půtou

Až na rozlehlém nádvoří hradu Rabí uvidíte pobíhat ohnivého psa anebo u hradeb vodního hradu Švihova zahlédnete ďábla, kterak rajtuje na černém praseti, nemusíte dlouho pátrat po důvodech a hlavním viníkovi. Drtivá většina příšer, pověstí a báchorek ze Švihova a Rabí má jediného hrdinu: pana Půtu Švihovského z Rýzmberka.


Narodil se někdy po roce 1446, vystudoval práva v Lipsku a od roku 1479 až do své smrti zastával úřad nejvyššího sudího království Českého. Zároveň byl hejtmanem kraje Plzeňského a Prácheňského a držitelem panství švihovského, rabského, arcibiskupských statků v Roudnici a řady dalších větších i menších sídel. Od krále Vladislava II. získal také právo těžit drahé kovy a privilegium k přestavbě čtyř rodových sídel, které uplatnil zejména na Rabí a na Švihově ve spolupráci s tehdejším renomovaným architektem Benediktem Rejtem.

Čertovský vodovod

HoražďoviceNa jeden život úspěchy, majetky i kariéra jak hrom, ale zkusme najít odpověď na otázku, proč by vzdělaného šlechtice, který navíc hovořil několika světovými jazyky, měl odnášet čert?
Odpověď hledejme v legendách, které provázejí podobně schopného muže, Jakuba Krčína z Jelčan. I pan Půta byl údajně člověk neústupný, krutý a bezcitný, který navíc pro nákladné přestavby svých hradů a přestavby a stavby četných kostelů, například v Nezamyslicích a ve Strašíně, potřeboval stále větší finanční obnosy a rád proto zvyšoval daně. Poddaní jej za to nenáviděli a pánovu pověst nevylepšily ani technické vymoženosti, které lidem usnadňovaly život – například unikátní dřevěný vodovod, který přiváděl vodu z vrchu Prácheň do kašen na zámek, na náměstí a k městskému pivovaru v Horažďovicích. Vodovod fungoval až do roku 1930 – tedy více než 400 let poté, co si Půtu odnesl čert.

Kde najdete hrob pana Půty?

RabíExistuje několik pověstí o strašlivých Půtových skutcích, jimiž roku 1504 pohár pekelné trpělivosti přetekl. Zda si pro Půtu přišel čert na Rabí nebo s ním vyrazil strop na Švihově, se ale neví. Zatímco na Rabí prý ďábel využil úzkou průrvu ve stropě rozsáhlého sklepení, na Švihově si pana Půtu odnesl přímo z ložnice. Otvor, kterým pekelník se svou obětí proletěl, se prý opakovaně objevuje i ve střeše velké věže švihovského hradu. Aneb jak stojí psáno ve staré kronice: "Mnohokrát se pokusili díru ve stropě zakrýt, ale do rána zela vždy ve stropě znovu, jako tichá výčitka a připomenutí všem pánům hradu, že peklo měří své skutky spravedlivě a každá kapka zla může být tou poslední".
Jisté je, že na rozdíl od Jakuba Krčína, jehož hrob je prázdný, pan Půta nakonec v pekle neskončil. Odpočívá v horažďovickém klášteře, který sám založil, a na nádherném náhrobku z červeného mramoru je vyobrazen v životní velikosti. Přesto jeho běsnící a nasupený ohnivý přízrak, bloudící po obou západočeských hradech, patří ke strašidlům, která není možné vysvobodit. Především již před staletími zemřela dáma, která by se o to snad jako jediná mohla dle kletby pokusit – Bohunka Meziříčská z Lomnice, manželka pana Půty. Manžela mohla z pekelných spárů dostat jedině tak, že by hrad Švihov rozebrala vlastníma rukama kámen po kameni a všechny trámy, kameny a cihly pak roznesla do míst, odkud se na hrad dostaly. Bohunka tak ovšem neučinila, a proto Půta musí bloudit po hradbách, dokud se Švihov nerozpadne sám.

2017-06-30

Námět na výlet na Lenoře - Soumarské rašeliniště

Kilometr a půl dlouhá naučná stezka vás zavede na rašeliniště u Soumarského mostu nedaleko Lenory. Stezka končí u 10 metrů vysoké vyhlídkové věže, ze které přehlédnete celou plochu rašeliniště.

Soumarské rašeliniště je jedním z mnoha rašelinišť, které lemují řeku Vltavu v širokém údolí zvaném Vltavský luh. Rašeliniště o rozloze 85 ha se u Soumarského Mostu vyvíjelo od sklonku doby ledové, tedy přibližně 9 tisíc let. Stalo se ostrovem chladnomilné severské přírody, zatímco okolní krajina zarůstala lesní vegetací. V posledních několika desetiletích se však podoba rašeliniště radikálně změnila. Může za to průmyslová těžba rašeliny, která zde probíhala od 70. let 20. století až do roku 2000. Celé rašeliniště bylo odvodněno sítí povrchových kanálů, důsledkem čehož poklesla hladina podzemní vody hluboko pod povrch.

Na cestě rašeliništěm vám poslouží povalový chodník, část trasy však pokračuje po měkkém řašelinovém podloží. Cesta vede od vodáckého kempu až k téměř 10 metrů vysoké dvoupatrové vyhlídkové věži, ze které uvidíte celou plochu rašeliniště jako na dlani. Dřevěná rozhledna stojí na nejvyšším bodě rašeliniště. Kruhový výhled poskytuje zastřešený ochoz ve výšce 6 metrů. Mimo Soumarského rašeliniště lze odtud dohlédnout na Stožec, hřeben Boubínu, Želnavskou pahorkatinu.

Soumarský most se nachází půl kilometru od hlavní silnice Volary – Lenora a je známý především vodákům, sjíždějícím Vltavu. Jinak je zde pouze malá železniční zastávka a penzion. Dostanete se sem z Volar po silnici č. 39 na Lenoru. Zhruba po 4km odbočte vlevo ke kempu Soumarský most, u kterého naučná stezka začíná. Na rašeliniště je bohužel zakázán vjezd cyklistům. Z důvodu výskytu silně ohroženého tetřívka obecného je stezka v zimě až do jara uzavřená.

2017-06-22

Námět na cíl výletu na Srní

Vyhlídka na Zelené hoře u Srní


Menší dřevěná konstrukce s prostorem k rozhledu i k příjemnému posezení láká k vyhlídce na Zelené hoře nedaleko Srní.

Vyhlídka u Srní je pět metrů vysoká, nahoře najdete lavice a stůl, kde si můžete odpočinout a posvačit. Z dřevěné rozhledničky je pěkný výhled na okolí obce Srní, ale také například na Huťskou horu a Zhůří.

Rozhledna stojí na Zelené hoře nedaleko Srní při cestě na Prášily, zhruba tři kilometry od parkoviště Velký Bor. Naleznete ji pokud se vydáte po modré turistické značce po zpevněné Javoří cestě z Velkého Boru například na Javoří slať, Poledník nebo Tříjezerní slať. V zimě ji nemohou minout běžkaři na výletě z Modravy do Prášil.

Není bez zajímavosti, že je vyhlídka postavena ze dřeva, které mělo původně bez užitku zetlít v šumavských lesích.

2017-06-10

Námět na super akci na Šumavě - výstup na Everest

Šumavský Everest

Zdolejte nejvyšší horu světa Mount Everest (8848 m n.m.) návštěvou osmi Šumavských vrcholů. Poznáte krásy pěší turistiky v okolí Horní Plané na Lipně a na Šumavě. V hornoplánském infocentru (KIC) obdržíte vrcholový pas se seznamem povinně zdolávaných vrcholů, jejichž součet je výškou 8848 m. n. m.

Do projektu jsou začleněny tyto vrcholy:
Pokud se chcete do projektu Šumavský Everest zapojit a získat i certifikát o úspěšném zdolání 8848m musíte si zakoupit Vrcholový pas. Do tohoto pasu pak budete zapisovat informace o každém výstupu a v každém bodě si do pasu dáte razítko (v případě, že razítko nenajdete, stačí se na vrcholu vyfotit, pro razítko si společně s fotkou budete muset zajít do Infocentra v Horní Plané. Výstup vám bude uznán).

Postup:
  1. V Infocentru na náměstí v Horní Plané zakoupíte vrcholový pas.
  2. Vydáte se postupně k jednotlivým vrcholům (jsou popsané i v pasu).
  3. Na každém vrcholu je umístěna "ptačí budka" a v té je razítko.
  4. Do pasu vypíšete (krom svých osobních údajů) datum a čas zdolání vrcholu a orazítkujete.
  5. Po zdolání všech vrcholů odevzdáte vyplněný pas v Infocentru Horní Planá a obdržíte certifikát o zdolání Šumavského Everestu podepsaný starostou města Horní Planá.
Pořadí vrcholů není určeno a máte neomezeně času - vrcholy můžete zdolávat postupně - klidně každý rok jeden.

2017-05-27

Co dělat na Kovářský

Chtěli bychom Vás informovat o zahájení letní sezony ve SportCentru Klínovec.



Od 1.6.2017 do 30.9.2017 bude opět denně v provozu:


1. Lanové centrum

2. Půjčovna terénních koloběžek

3. Půjčovna horských kol

4. Půjčovna nordic walkingových holí

5. Další outdoorové aktivity (lukostřelba,disc golf atd.)



V nabídce jsou také nenáročné sportovní programy pro školy, tělovýchovné jednoty a další skupiny.


V případě jakýchkoli dotazů je možné se písemně či telefonicky obrátit na



Kateřina Samotná



SportCentrum Klínovec

+420 725 700 903


2017-05-12

Výlet poblíž Lenory - Medvědí stezka na Šumavě

Medvědí stezka je nejstarší naučnou stezkou na Šumavě a je spjatá s historií zastřelení posledního šumavského medvěda, ke kterému došlo 14. listopadu 1856. Vychází ze železniční stanice Ovesná a končí u zastávky Černý kříž.

Medvědí stezka, která byla vyznačena v roce 1967 je dlouhá 14 kilometrů s množstvím zajímavých skalních útvarů a také zastávkou u Schwarzenberského plavebního kanálu. Trasa spojuje železniční zastávky Ovesná a Černý Kříž na trati Český Krumlov – Volary. V terénu je po celé délce vytyčena žlutou turistickou značkou a po celou dobu vás budou provázet informační panely a několik odpočívek. Trasa divokou přírodou je vhodná pouze pro pěší turisty.

Příroda
lemovaná skalními masivy z plekenštejnské žuly vytvořila skutečně neuvěřitelné útvary, kterým místní obyvatelé přisoudili roztodivná jména. Uvidíte zde například Dračí tlamu (v zimě se v ní tvoří rampouchy, které vypadají jako dračí zuby), Skalní hrad, Perníkovou skálu, Soutěsku lapků, skalní vyhlídku s výhledem do údolí Vltavy a na přilehlé vrchy Špičák a Knížecí stolec, Loveckou jeskyni, Hřib, Viklan, Mechovou pyramidu (skalisko porostlé mechorosty), Kamennou krásku, Obří kostky, Medvědí vyhlídku, kde se zvětráním žuly vytvořila tzv. okna, odtud je pěkný výhled na Jelenskou horu a Stožec.

Na jednom místě po cestě se nachází
pomníček Bärenstein posledního šumavského medvěda, podle kterého nese stezka své jméno. Jednalo se vlastně o medvědici - poslední žijící exemplář, na kterou vypukl nelítostný hon několika honců a 112 psů. Místní zprávy zmiňují, že rozhodující rána prý padla v moment, kdy se medvědice snažila rozsápat čtyři lovce. V tu chvíli zakročil zastřelil syn schwarzenberského hajného a medvěda skolil. Vycpaná medvědice je dnes jedním z exponátů zámku Hluboká nad Vltavou.

2017-05-01

Námět na výlet v okolí Kovářská - Občerstvení u Červené jámy

Červená jáma je propadlina zbylá po důlní činnosti ve zdejší oblasti. Dobýval se zde cín a železné rudy. Takových proláklin je v Krušných horách nespočet, ale o téhle se píše, že je ze všech největší. Nicméně to není zřejmě ten hlavní důvod, proč do těchto míst vyráží spousta turistů. Daleko větším lákadlem je zajímavě pojaté lesní občerstvení na zdejším úseku Krušnohorské lyžařské magistrály.

Zdejší buffet má otevřeno povětšinou od 10 do 17 hodin, od úterý do neděle, včetně svátků. Za snahu místních o servis výletníkům a o zajímavé prostředí, se tu určitě vyplatí stavit se na oplátku na domácí polévku, domácí koláče, nebo opečenou klobásku.


Imbiss Rote Grube
Imbiss Rote Grube | Autor: Občerstvení u Červené jámy

2017-04-08

Námět na výlet v okolí Srubu - z Malče na horu Kůstrý

Drážovskou vrchovinou na horu Kůstrý.

Náročnost: romantika

Délka: vycházka (do 6 km)


Kam a jak jedeme?
Růžďský potok, kamenná brána
Růžďský potok, kamenná brána

Složité dělení v naší malé zemičce dá někdy docela zabrat. V tomto případě se dozvíme, že Drážovská vrchovina je podokrskem Mladotické vrchoviny. Ta je okrskem vrchoviny Vimperské, která je podcelkem Šumavského podhůří. Tak a konečně se můžeme vrátit k hoře Kůstrý ( 845 m.n.m.). V celém okolí je považována za útvar zcela mimořádný a místní ji mají za horu jak opředenou tajemstvím tak i místem s vysokou energií. Bohužel jen tou negativní. Dokonce jsem slyšel i povídání o Keltech. Ti měli mít na západním svahu hory v údolí Růžďského potoka obětiště. Lidé tomuto místu celá staletí říkají Čertovo údolí. Naopak na severním vrcholu hory mělo být hradiště, které se využívalo v době nebezpečí. Bylo-li tomu tak, se dnes již nedozvíme, ale proč nenaslouchat legendám, které vnášejí do minulosti krásná tajemství. Navíc hodně lákavá je pozvánka k osobnímu seznámení s horou
Za čím jedeme?
Skála nad potokem, loď
Skála nad potokem, loď

Výchozím místem našeho výletu se stala víska Maleč. Její nadmořská výška 862 metrů ji řadí mezi nejvýše položená lidská sídla jak v této oblasti, tak i v celé zemi. Ves se může pochlubit hezkou kapličkou, několika staletými lípami a najdou se tu i starší zajímavá stavení. Z obce vycházíme po okresce a hned za posledním stavením se otevírá nádherný výhled k severu. Škoda horší viditelnosti. Odtud jsou určitě vidět i Brdy. Přibližně po 200 metrech, v první zatáčce silnice od vsi pokračujeme rovně polní cestou. Ta nás přivádí do lesa a dosti rychle klesá do údolí. Po několika minutách docházíme ke stavení a ruinám bývalé pily. Jsme v údolí Růžďského potoka a přecházíme na pravý břeh. Zde je studánka a před námi jak v potoce tak na svahu se objevují nečekané skalní útvary. Je to nádhera a jsem si zcela jist, že setkání s čertem by mě vůbec nepřekvapilo. Prostě Čertovo údolí se vším všudy.
Skály, pověstné obětiště
Skály, pověstné obětiště

Nad potokem se klene skalní brána, jak se voda tudy prodrala je ve hvězdách. Svah je ještě o něco záhadnější. Nejvyšší skála má na vrcholu kýl lodě a právě ta je prý svojí energií „nebezpečná celému okolí“. Neodolám pokušení si skálu pohladit, ale nic hrozného se neděje. Právě naopak, tohle skalisko má něco do sebe. O něco výše je několik kamenů a tady mělo být ono keltské obětiště. Těžko rozhodnout, zda jejich rovné plochy jsou dílem přírody nebo lidí. Další obrovský kámen připomíná malou pevnůstku ( řopík). Stoupáme svahem po úzké pěšince a je možné, že využíváme stezky zdejších zástupců zvířecí říše. Docházíme na cestu, u které je vztyčen kámen. Na sobě má 6 a vlnovku s kroužky. Je vidět, že si dříve dávali záležet i na hraničních kamenech. Les prořídl a z jeho okraje se nám otevřel výhled k severu. Dostáváme se na křižovatku čtyř lesních cest a jdeme odtud stále k východu. Lesy v okolí se změnily v husté mlází, kterým by jsme měli projít To se nám v sedle pod Kůstrým daří a lesní cestou stoupáme na hřeben.
Skála loď
Skála loď

Stoupání končí a jsme na hřebeni. Po pravé straně je zcela zarostlá skála, která je jižním vrcholem hory ( 838 m.n.m.). Prodrat se sotva znatelnou stezkou je dílem chvilky, ale výhled z vrcholu je hodně omezený. Zato ostružiny jsou sladké až moc. Pokračujeme po hřebeni k severu. V okolí cesty jsou nižší i vyšší skaliska. Ze svahu jako by vyrůstaly jednotlivé kameny a mechový koberec dodává všemu kolem pohádkový ráz. Přibližně po 300 metrech se tyčí zcela zarostlá skála. Jsme pod severním vrcholem, který se nazývá Altán ( 845 m.n.m.). Na skálu prý vedou schůdky, ale jejich hledání končí bezúspěšně. Pod vrcholem je poslední vysoká skála na severní straně hory a za ní prudký svah. Vracíme se zpět po hřebeni a rozhodujeme se jít volně lesem. V polovině svahu nás čeká prošlapaná pěšina, která míří k lesní cestě, po níž jsme přišli. Nasbírali jsme i něco hub, večer bude smaženice. Kromě těch jedlých tu jsou i ty méně známé. Zvláštní je hadovka smrdutá, pak i nějaká hezky žlutá a několik dalších druhů.
Skála pevnost
Skála pevnost

Vracíme se do údolí a hora nás odměňuje obrovským hřibem. Procházíme Čertovo údolí a v nedalekém houští se něco kmitlo. Že bychom byli pod sledováním peklem, bylo by to možná z pohledu na naši současnost docela milé. Následné setkání s člověkem, který tu v okolí žije, se dozvídáme ještě něco navíc. Okolní lesy se vrátily původním majitelům a jejich snažení je vidět na každém kroku. Loučíme se a stejnou cestou se vracíme zpět. Ze silnice ještě poslední pozdrav krásné hoře . Ta se odtud jeví zcela nenápadně jako nevýrazný táhlý hřeben porostlý smrkovým lesem. Tak zase někdy na viděnou.
    Maleč, kaple
    Maleč, kaple

    Jídlo a pití v těchto končinách sehnat nelze a je nutné nést si jej v batohu. Navíc, když na vrcholu zavoní káva z termosky a je něco k zakousnutí, kam se na to hrabe pětihvězdičkový hotel. Něco k snědku by se možná sehnalo v nedalekém Strašíně. Tam by bylo možné se i ubytovat
    Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
    Nádhera na jedničku s hvězdičkou, prostě krásné, pohádkové místo, které se musí vidět. Bystřina s průzračnou vodou, krásný zdravý les k tomu bezpočet skal a občas i nějaký ten výhled do okolí. Je možné chtít ještě něco navíc?
    Ostatní informace
    Maleč, vnitřek kaple
    Maleč, vnitřek kaple

    Celá cesta je dlouhá okolo 7 kilometrů a převýšení se vejde do 250 metrů. Nikde tady nejsou značené cesty, ale je to tu dosti přehledné. Potkat zde některé z lesních obyvatel je pravděpodobnější než setkání s turistou. Je tady klid a pohoda. Mapa KČT má č. 69 Pošumaví – Vimpersko