Translate

2012-08-31

Námět ma výlet - Prameny Studené Vltavy, rozhledna Haidel


Prameny Studené Vltavy, rozhledna Haidel (1167m n.m.) - Haidmühle, Bavorsko

Prameny Studené Vltavy (Kalte Moldau) nalezneme na svazích hory Haidel v blízkosti česko bavorské hranice. Soutokem potoků Weberaubach, Goldgrubenbach a Rothbach vzniká Studená Vltava, 3 km od osady Haidmühle. Nemá sice takový věhlas jako její česká družka Teplá Vltava (to se dá přisoudit tomu, že Vltava je symbolem české národní řeky), přesto lze návštěvu této turisty nepřeplnené oblasti našim turistům vřele doporučit.

Hustě značená síť letních i zimních tras, kde si vyberou vedle pěších turistů i cykloturisté a běžkaři. Běžkařům mohu z vlastní zkušenosti doporučit výběr dobře upravených lyžařských stop kolem Haidelu s různým stupněm obtížnosti. Jsou tady příznivé sněhové podmínky většinou až do začátku dubna. V létě je turistika příjemná i v horkých slunných dnech, trasy vedou z velké části zalesněným územím.
Haidel je snadno přístupný vrchol (1167 m), na němž stojí 35 m vysoká dřevěná rozhledna a v její blízkosti také televizní vysílač. Vyhlídková věž je volně přístupná, kolem ní je informační areál, kde se dozvíte se nejen o její historii (současná, z roku 1998, je již třetí), ale i o historii a životě okolních obcí. Z prostorného ochozu věže se naskýtají výhledy na vnitřní část české strany Šumavy s Boubínem a Bobíkem a na celý masiv šumavských pohraničních vrcholů od Třístoličníku přes Luzný k Roklanu. Za dobré viditelnosti vystupuje na jižním horizontu impozantní panoráma Alp.

Leopoldsreut - zaniklá osada, založená pasovským knížecím biskupem Leopoldem I. v roce 1618 pro zabezpečení hranice kvůli nepokojům v sousedních Čechách. Vznikla ve výšce 1110 m na místě vymýceného lesa přímo na zlaté stezce z Reichenhallu do Volar. V obci byla i nejvýše položená škola v Německu, která fungovala až do roku 1955. Pět dětí tehdy ještě přebývajících usedlíků muselo pak docházet do pět kilometrů vzdáleného Bischofsreutu. Podmínky tady byly drsné, na začátku šedesátých let 20. století osada zcela zanikla. Dodnes tu na mýtině uprostřed lesů zůstala zachovalá budova školy (mimochodem v době mé návštěvy začátkem března 2011 nabízená k prodeji) a renovovaný kostelík Svatého Jana Nepomuckého.

Jak se tam dostaneme?

Z české strany je oblast snadno přístupná. Přístup je nejjednodušší autem, ale dobré možnosti jsou i pro nemotorizované turisty, zejména pro cyklisty nebo běžkaře. Dále popsané možnosti vycházejí z předpokladu, že podniknete výlet, při němž navštívíte všechny tři výše zmíněné lokality.
Autem ( + pěšky nebo na lyžích )
Po přejezdu hranice ve Strážném odbočit u Philipsreutu vlevo do Bischofsreutu a odtud dojet do Haidmühle, tam auto zaparkovat a vydat se pěšky k místu vzniku Studené Vltavy. Nejkratší cesta k němu je po značené cestě č.6 přes Theresienreut (viz.mapka – nachově tečkovaná trasa z Haidmühle – bod A) Trasa je dlouhá 3 km. Prochází přes Theresienreut (pěkný výhled na Třístoličník), pak vstoupí do lesa, setká se s pohodlnou lesní cestou, po níž se pokračuje vlevo až k mostku přes potok Goldgrubenbach (bod B). Zde se nachází kamenný obelisk s nápisem, že tady soutokem tří potoků - Weberaubach, Goldgrubenbach a Rothbach vzniká Studená Vltava.

Nyní se rozhodneme pro variantu pokračování 1 nebo 2.

Pokračování 1: Vrátíme se zpět k parkovišti touž cestou. Autem přejedeme do Bischofsreutu, u kostela odbočíme podle ukazatele „Haidel-Aussichtsturm“ vlevo (viz mapka bod C a žlutě tečková cesta), za osadou vjedeme lesní asfaltovanou silničku, která nás po 5 km přivede do zaniklé osady Leopoldsreut. Asi 200m před ní je parkoviště, kde se musí auto nechat a dál pokračovat pěšky nebo na kole (v zimě i na lyžích).
V bývalé osadě Leopoldsreut (mapka bod D) si prohlédneme kostel a bývalý objekt školy, za nímž je na mýtině v kameni zasazený kovový kříž, od něhož je pěkný výhled na Luzný a oba Roklany. Pokračujeme necelý kilometr nenáročnou cestou na rozcestí pod Haidelem (v mapce nachově tečkovaná cesta do bodu E) a odtud mírným stoupáním další kilometr k televiznímu vysílači a k rozhledně na vrcholu Haidelu (bod F).
Zde je dostatek prostoru pro odpočinek (lavičky jsou pod přístřešky). Pro případ nepříznivého počasí, je tady i volně přístupná dřevěná chatička se stolem a lavicemi. Výhledy z rozhledny jsou popsané výše, při výstupu v zimě je třeba maximální opatrnost, schody jsou většinou pokryté silnou vrstvou ledu. Tabulka dokonce zakazuje v takovém případě přístup. Zpět k parkovišti u Leopoldsreutu dojdeme stejnou cestou.
Tato varianta (Haidmühle – Studená Vltava a Leopoldsreut – Haidel) představuje pěší túru v délce celkem 11 km.

Pokračování 2: Zdatnější turisté mohou pokračovat dál od obelisku do Leopoldsreutu a na Haidel (na mapce zeleně tečkovaná trasa z bodu B do bodu D s odbočkou na Haidel z bodu E – viz varianta 1).
Tato trasa do Leopoldsreutu není samozřejmě jediná, ale ať už zvolíte jakoukoli, je třeba se na každém rozcestí dobře orientovat. Je tady velice hustá síť cest a k tomu, pro Němce příznačné, různé druhy tras a značení. Od lyžařských a zimních pěších tras přes klasické značení (ukazatele s bílým textem na zeleném poli), přibyly v poslední době i bílé ukazatele společného projektu EU (trasa původní Zlaté stezky). Na rozdíl od NP Bayerische Wald (ten končí ze západu na linii Bučina - Mauth) jsou tady vzdálenosti uvedeny v kilometrech (dokonce i v desetinách) a nejsou používány piktogramy. Navíc je na jihovýchodním svahu Haidelu (mezi Haidmühle a Bischofsreutem) počítat s tím, že je tady poměrně velké území ochrany divoce žijící zvěře tzv.Wildschutzgebiet, někde dokonce oplocené, se zákazem vstupu od 1.12. do 15.5. každého roku. Pozor, zákaz platí i pro vstup po některých značených cestách (viz cesta označená na mapce u bodu B červeným křížkem).
Celková délka (s odbočením na Haidel a zpětným návratem do Haidmühle) u této trasy je zhruba 23 km. Při zaparkování auta u Loepoldsreutu si můžete zvolit také opačný směr. Ti, kteří nechtějí přejíždět do Německa, mohou za cenu prodloužení tras zaparkovat auto v Českých Žlebech a přejít přes hraniční přechod do Bischofsreutu (5 km, převýšení!) nebo ve Stožci a přejít do Haidmühle (6 km).
Pěšky, na kole a na lyžích:
Nejvhodnější a také nejbližší přístup pro nemotorizované turisty je od vlakové zastávky Nové Údolí odkud se přejde přes hraniční přechod do Haidmühle. Trasy popsané v odstavci „Autem, varianta 1 a 2“ se tím prodlouží o vzdálenost Nové Údolí – Haidmühle a zpět (3,5 km).

Velká mapa

Fotografie:








Další fotografie naleznete ve fotogalerii: http://www.sumavanet.cz/fotogalerie.asp?album=2783

2012-08-24

Námět na výlet - Poledník, Bavorksý les a okolí

Hraniční přechod pro pěší turisty směrem od Poledníku k Hirchbachschwelle do Bavorska byl otevřen 15.7.2009 a je možné přes něj přecházet každoročně od 15.7. do 15.11.
V tomto příspěvku se dozvíte:
  1. jak se od Prášil, Modravy a Srní dostanete k odbočce k hraničnímu přechodu
  2. popis cesty od odbočky až k hraničnímu přechodu
  3. tipy na to co navštívit dál v Bavorském lese
  4. přehled vzdáleností
  5. pro extrazdatné turisty
Obě varianty, jak Modravy, Srní tak i z Prášil, představují (spolu s výletem po Bavorském lese) zhruba 30 km dlouhou celodenní túru bez možnosti zakoupení občerstvení na cestě. Jídlo a pití je tedy třeba nést s sebou.

Přístup k odbočce vedoucí k hraničnímu přechodu:

  • Modrava, Srní: nejprve je nutné dorazit na rozcestí Javoří pila (od Modravy po červené, od Srní po modré značce). Od Javoří pily pokračujeme po červené turistické značce po asfaltová silničce na rozcestí Tmavý potok (0,5 km), odtud směrem k Poledníku přes Javoří slať. Odbočku z této trasy k přechodu nalezneme na žluté značce 3,5 km od Tmavého potoka (1,3 km od Javoří slati) 
  • Prášily: nutno dorazit téměř na vrchol Poledníku a od rozcestí Poledník (rozcestí) směřovat dolů po červené značce vedoucí po asfaltové silničce směrem k Javoří pile. Na odbočku k přechodu narazíme po 2 km.

Trasa k odbočce k hraničnímu přechodu je bez problémů schůdná, protože vede po asfaltované silničce. Kupodivu je však na ní v úseku Tmavý potok (odbočka 0,5 km od Javoří Pily) až po rozcestí pod Poledníkem zákaz vjezdu cyklistů. Při tom mě na této trase předjela dvě osobní auta s pražskou poznávací značkou!? Patrně tichý chod motorů a ozdravující výfukové zplodiny škodí tetřevům a přírodě méně, než hlučné šlapání a nadměrná spotřeba kyslíku cyklistů. Ti, které jsem potkal nebo byli rychlejší než já, opravdu ukázněně kola vedli.

Od odbočky k hraničnímu přechodu

Směrovka k přechodu po žluté značce je stroze označena jako Hraniční kámen č. 16/14.
 
Trasa vede nejprve 0,5 km po travou zarostlé cestě, pak se lomí vpravo k hranici, k níž se dojde po dalších 200 m po vyšlapané pěšině.
 
Hranice probíhá za Jelením potokem, přes nějž se přechází po dřevěné lávce.
 
Jelení potok, který pramení na české straně na úbočí Poledníku, se tady dotýká hranice, aby o něco níže pokračoval po německé straně jako Hirschbach. Patří k hlavním přítokům, jež naplňují přehradní nádrž Frauenau.
 
Dál po německém území již vede široká cesta a 200 m od hranice, kolmo na ni, následuje štěrkovaná lesní silnička, kde dřevěný rozcestník ukazuje směrem k Hochschachten a k Buchenau (po silničce dolů).

Kam dál - tip na výlet po Bavorském lese 

Aby bylo pro běžného turistu vůbec účelné tento hraniční přechod překračovat, je třeba si zvolit jako cíl jednak vodní nádrž Hirschbachschwelle (vzdálenost 1 km), pak bývalé pastviny Kohlschachten a Hochschachten. Mezi nimi se prochází perlou této oblasti, slatinným územím Latschenfilz. Od dřevěného ukazatele na zmíněné silničce sejdete 0,5 km dolů na rozcestí, kde se dáte vlevo do protisměru podle směrovky (se symbolem listu, příp. zelené šipky – obě vedou po stejné trase) na Hochschachten.¨
 
Po 300 m přijdete k vodní nádrži Hirschbachschwelle. Zemní hráz na potoce Hirschbach vytváří jezírko, v němž se zrcadlí okolní, doposud zelené stromy. Zadržovaná voda umožňovala dříve splavovat palivové dříví na strmém úseku potoka. Po otevření stavidla se zvýšil stav vody a bylo tak možné dopravit vhozené kmeny dál po řece Regen až do Regensburgu
.
Vlevo za jezírkem pokračujete po vyšlapané stezce již částečně uschlým lesem na bývalé pastviny Kohlschachten (necelých 1,5 km odtud). Patřily k panství Glashütte a byly to jedny z největších pastvin dobytka v tomto území. První zmínka je o nich z roku 1733, naposledy využívané byly v roce 1961.
 
Celá oblast se nachází v nadmořské výšce 1150 m a znázorňuje ji schematická mapka.
 
Z Kohlschachten vede dál značená trasa po podvalovém chodníku napříč vrchovištním rašeliništěm Latschenfilz.
 
Kolem dvou slatinných jezírek v lokalitě Hintere Sulz směřuje ke třetímu, největšímu z nich, malebnému Latschensee, obklopenému kosodřevinou a rašelinnou vegetací.
 
Za zmínku stojí, že právě zde se nacházíte nedaleko hranice s ČR, za níž se rozkládá území Modravských slatí, bohužel pro obyčejného turistu nepřístupných. K Javoří pile je to odtud zhruba 4,5 km a vyvstává otázka, zda tato charakteristická část Šumavy, biosférická rezervace pod ochranou UNESCO, není určena ke shlédnutí jen pro pár vyvolených. Při tom i zde, v jádrovém území Bavorského národního parku, je právě tato oblast s národním významem označována jako nejcennější. Jak je vidět, na druhé straně hranice mají ve vztahu k turistům jiný přístup.
Od Latschensee na Hochschachten je jen málo přes půl kilometru. Stejně jako na Kohlschachten tady dříve byly pastviny. Je odtud výhled na Velký Javor a na mnoha místech rostou i odumírají staré stromy bizarních tvarů.
 
Přes pláň sejdete dolů (směrovka se symbolem vlka) k parkovišti jízdních kol (Fahrradplatz). Informační tabule názorně seznamuje návštěvníky s tímto chráněným územím. Zpět můžete pokračovat po stezce lesem podle ukazatele se symbolem vlka na Kohlschachten, kde odbočíte a po zelené šipce (opačným směrem, než při cestě tam) se vrátíte kolem vodní nádrže Hirschbachschwelle k hraničnímu přechodu.
 
Abyste se toutéž, sice o něco kratší, ale obtížnější cestou nemuseli vracet zpět, odbočte od parkoviště jízdních kol vpravo na lesní, mírně klesající, štěrkovanou silničku, označenou jako Radweg č.6, směr Buchenau
.
Po 2 km překračuje kamenný most přes Hirschbach, stáčí se takřka do protisměru a po 0,5 km, v místě, kde je napravo srubový přístřešek, začíná stoupat. To je důležitý orientační bod – 100 m za ním vpravo, šikmo do protisměru vzhůru odbočuje rovněž štěrkovaná cesta. Je neznačená, jen s malým symbolem zákazu vjezdu cyklistů. Po ní, 3 km vzhůru, bez dalšího odbočování, se přes rozcestí, kde jste při cestě tam odbočovali k nádrži Hirschbachschwelle, dostanete zpět k hraničnímu přechodu.
 
Za návštěvu by stála i originální přehradní nádrž na pitnou vodu Frauenau, ale k ní je od Hochschachten dalších 6 km, sice z kopce, ale pak se to musí opačným směrem vyšlapat, čímž se vzdálenost prodlouží o 12 km.

Vzdálenosti

Obě varianty, jak Modravy, Srní tak i z Prášil, představují zhruba 30 km dlouhou celodenní túru bez možnosti zakoupení občerstvení na cestě. Jídlo a pití je tedy třeba nést s sebou.
Celá trasa: Modrava – Hochschachten a zpět 30,5 km (s návratem přes Kohlschachten 28 km)
Celá trasa: Prášily – Hochschachten a zpět 30,5 km (s návratem přes Kohlschachten 28 km)
Podrobně:
  • Modrava – Javoří pila 5,5 km – odbočka k hranič. přechodu Hirschbachschwelle (červená) 9,5 km – hraniční přechod (žlutá) 10,2 km
  • Prášily – Frantův most (červená) 3,5 km – Poledník rozcestí (zelená) 7,5 km – odbočka k hranič. přechodu Hirschbachschwelle (červená) 9,5 km – hraniční přechod (žlutá) 10,2 km
Vzdálenosti od hraničního přechodu Hirchbachschwelle
  • rozcestník k Hirschbachschwelle 0,7 km (odtud po směrovce symbol listu, příp. po zelené šipce)
  • vodní nádrž Hirschbachschwelle 1 km
  • Kohlschachten 2,3 km
  • Latchensee 3 km
  • Hochschachten 3,6 km
  • Hochschachten – parkoviště jízdních kol 4,1 km
Vzdálenosti od Hochschachten – parkoviště jízdních kol
  • hraniční přechod Hirschbachschwelle stezkou se symbolem vlka přes Kohlschchten 3,5km
  • hraniční přechod Hirschbachschwelle po štěrkované silničce 6,2 km
  • přehradní nádrž na pitnou vodu Frauenau 6 km  

Mapa trasy:


 ( mapka ve vyšším rozlišení zde ... )
A – odbočka na žlutou značku k hraničnímu přechodu
B – hraniční přechod
C – štěrkovaná silnice, po níž se sejde na rozcestí k Hirbachschwelle - (D)
D – pokračovat v protisměru podle směrovky na Hochschachten (zelená šipka)
X – Kohlschachten – varianta zpáteční cesty přes toto místo
E – parkoviště jízdních kol u Hochschachten - volba varianty návratu přes Kohlschachten (X) nebo po silničce Radweg č.6 (F)
F – místo odbočení z Radweg č.6 na neznačenou silničku zpět k hraničnímu přechodu

Varianta pro extrazdatné turisty ...

Po prohlídce Bavorského lesa se turista musí vracet zpět do Čech stejným přechodem. Případná okružní trasa s návratem do výchozího místa (Modrava, Srní nebo Prášily) přes jiný hraniční přechod by byla časově náročná a pro běžného pěšího turistu nejspíš nepřijatelná.
Zdatný turista by musel projít v prvním případě až k hraničnímu přechodu Modrý sloup, pak na Březník a zpět do Modravy. To je trasa neuvěřitelně dlouhá (skoro 50 km, z toho je přes polovinu po území NP Bavorský les a vede přes Velký Roklan). Svědčí o tom, že v tomto úseku chybí ještě minimálně jeden hraniční přechod.
V druhém případě, tj. z Prášil by se musela volit trasa přes Frantův most pod Poledník, přes hraniční přechod Hirschbachschwelle do oblasti „Schachten und Filze“, odtud k hraničnímu přechodu Gsenget a zpět do Prášil. Tady je vzdálenost příznivější a nepřekročila by 35 km.
Obě varianty jsou směrovány kolem vodní nádrže Hirschbachschchwelle, dál přes Kohlschachten a Latschensee na Hochschachten. To jsou cíle, kvůli nimž stojí za to tuto cestu vážit. I v případě návratu po stejné trase znamenají celodenní túru - stejně jako z Modravy, tak i z Prášil (přes Frantův most) 30 km.

Závěr

Vzhledem k náročnosti trasy není využití tohoto přechodu pro běžné turisty zatím příliš lákavé. To jsem pochopil, když jsem viděl frekvenci pohybu turistů tímto úsekem. Během hodiny, tady prošly jen dvě dvojice starších německých turistů, kteří se šli z parkoviště v Buchenau podívat na Poledník.

2012-08-07

Souhrnné informace

Drazí hosté a příznivci našich chalup,


uběhlo zase trochu více času, a tak je potřeba vám souhrnně říci co je nového a co se děje a co se bude dít na našich chalupách, tak tedy..:)

Srní


Zde máme hotovo vše co jsme si naplánovali..:) !!!

- je hotový zahradní domek, kde můžete v klidu ukládat svá kola, v zimě lyže. Ale jistě se sem vejde i mnoho dalších věcí, které si budete chtít uložit a mít je schované a pod zámkem a které by vám překážely na chalupě nebo které se tam prostě nevejdou
- je hotové krásné stylové zahradní sezení u zahradního krbu

Tedy na Srní je vše hotovo a myslíme a doufáme, že se vám u nás líbí a i dále líbit bude!

Lenora


Zde je to horší…:(

- plánovaná zahradní pergola a zahradní krb není hotový. Skončili jsme jen na v čase příprav, nákresů a povolení.
- do konce října asi zvládneme jen vyměnit okapy a dokončit servisní místnost /ale to se hostů, ale moc netýká..:)/

Tedy výstavbu plánované pergoly s grilem musíme kvůli nedostatku času přesunout na jaro roku 2013.

Ale na další sezonu již bude vše hotovo !!

Kovářská


Zde jsme se dostali do větších problémů díky tomu, že náš stavbyvedoucí, projektant a přítel v jedné osobě, najednou vážně onemocněl a skončil v nemocnici…:( !!!

Nakonec se nám uzdravil což jsme rádi!! Ale začali jsme se vším cca o měsíc později. Sice prý vše zvládneme do 30.11.2012, jak je v plánu.., ale uvidíme

Jen jsme trochu pozměnili plán rekonstrukce – ještě jsme se rozhodli z půdy udělat další obytný prostor! Bude zde další WC a koupelna, velký prostor pro ubytování, kde zachováme strukturu půdních trámů a celého prostoru – myslím, že to bude hezký a hlavně velmi zajímavý.

Tedy máte se na co těšit !!!!