2017-04-08

Námět na výlet v okolí Srubu - z Malče na horu Kůstrý

Drážovskou vrchovinou na horu Kůstrý.

Náročnost: romantika

Délka: vycházka (do 6 km)


Kam a jak jedeme?
Růžďský potok, kamenná brána
Růžďský potok, kamenná brána

Složité dělení v naší malé zemičce dá někdy docela zabrat. V tomto případě se dozvíme, že Drážovská vrchovina je podokrskem Mladotické vrchoviny. Ta je okrskem vrchoviny Vimperské, která je podcelkem Šumavského podhůří. Tak a konečně se můžeme vrátit k hoře Kůstrý ( 845 m.n.m.). V celém okolí je považována za útvar zcela mimořádný a místní ji mají za horu jak opředenou tajemstvím tak i místem s vysokou energií. Bohužel jen tou negativní. Dokonce jsem slyšel i povídání o Keltech. Ti měli mít na západním svahu hory v údolí Růžďského potoka obětiště. Lidé tomuto místu celá staletí říkají Čertovo údolí. Naopak na severním vrcholu hory mělo být hradiště, které se využívalo v době nebezpečí. Bylo-li tomu tak, se dnes již nedozvíme, ale proč nenaslouchat legendám, které vnášejí do minulosti krásná tajemství. Navíc hodně lákavá je pozvánka k osobnímu seznámení s horou
Za čím jedeme?
Skála nad potokem, loď
Skála nad potokem, loď

Výchozím místem našeho výletu se stala víska Maleč. Její nadmořská výška 862 metrů ji řadí mezi nejvýše položená lidská sídla jak v této oblasti, tak i v celé zemi. Ves se může pochlubit hezkou kapličkou, několika staletými lípami a najdou se tu i starší zajímavá stavení. Z obce vycházíme po okresce a hned za posledním stavením se otevírá nádherný výhled k severu. Škoda horší viditelnosti. Odtud jsou určitě vidět i Brdy. Přibližně po 200 metrech, v první zatáčce silnice od vsi pokračujeme rovně polní cestou. Ta nás přivádí do lesa a dosti rychle klesá do údolí. Po několika minutách docházíme ke stavení a ruinám bývalé pily. Jsme v údolí Růžďského potoka a přecházíme na pravý břeh. Zde je studánka a před námi jak v potoce tak na svahu se objevují nečekané skalní útvary. Je to nádhera a jsem si zcela jist, že setkání s čertem by mě vůbec nepřekvapilo. Prostě Čertovo údolí se vším všudy.
Skály, pověstné obětiště
Skály, pověstné obětiště

Nad potokem se klene skalní brána, jak se voda tudy prodrala je ve hvězdách. Svah je ještě o něco záhadnější. Nejvyšší skála má na vrcholu kýl lodě a právě ta je prý svojí energií „nebezpečná celému okolí“. Neodolám pokušení si skálu pohladit, ale nic hrozného se neděje. Právě naopak, tohle skalisko má něco do sebe. O něco výše je několik kamenů a tady mělo být ono keltské obětiště. Těžko rozhodnout, zda jejich rovné plochy jsou dílem přírody nebo lidí. Další obrovský kámen připomíná malou pevnůstku ( řopík). Stoupáme svahem po úzké pěšince a je možné, že využíváme stezky zdejších zástupců zvířecí říše. Docházíme na cestu, u které je vztyčen kámen. Na sobě má 6 a vlnovku s kroužky. Je vidět, že si dříve dávali záležet i na hraničních kamenech. Les prořídl a z jeho okraje se nám otevřel výhled k severu. Dostáváme se na křižovatku čtyř lesních cest a jdeme odtud stále k východu. Lesy v okolí se změnily v husté mlází, kterým by jsme měli projít To se nám v sedle pod Kůstrým daří a lesní cestou stoupáme na hřeben.
Skála loď
Skála loď

Stoupání končí a jsme na hřebeni. Po pravé straně je zcela zarostlá skála, která je jižním vrcholem hory ( 838 m.n.m.). Prodrat se sotva znatelnou stezkou je dílem chvilky, ale výhled z vrcholu je hodně omezený. Zato ostružiny jsou sladké až moc. Pokračujeme po hřebeni k severu. V okolí cesty jsou nižší i vyšší skaliska. Ze svahu jako by vyrůstaly jednotlivé kameny a mechový koberec dodává všemu kolem pohádkový ráz. Přibližně po 300 metrech se tyčí zcela zarostlá skála. Jsme pod severním vrcholem, který se nazývá Altán ( 845 m.n.m.). Na skálu prý vedou schůdky, ale jejich hledání končí bezúspěšně. Pod vrcholem je poslední vysoká skála na severní straně hory a za ní prudký svah. Vracíme se zpět po hřebeni a rozhodujeme se jít volně lesem. V polovině svahu nás čeká prošlapaná pěšina, která míří k lesní cestě, po níž jsme přišli. Nasbírali jsme i něco hub, večer bude smaženice. Kromě těch jedlých tu jsou i ty méně známé. Zvláštní je hadovka smrdutá, pak i nějaká hezky žlutá a několik dalších druhů.
Skála pevnost
Skála pevnost

Vracíme se do údolí a hora nás odměňuje obrovským hřibem. Procházíme Čertovo údolí a v nedalekém houští se něco kmitlo. Že bychom byli pod sledováním peklem, bylo by to možná z pohledu na naši současnost docela milé. Následné setkání s člověkem, který tu v okolí žije, se dozvídáme ještě něco navíc. Okolní lesy se vrátily původním majitelům a jejich snažení je vidět na každém kroku. Loučíme se a stejnou cestou se vracíme zpět. Ze silnice ještě poslední pozdrav krásné hoře . Ta se odtud jeví zcela nenápadně jako nevýrazný táhlý hřeben porostlý smrkovým lesem. Tak zase někdy na viděnou.
    Maleč, kaple
    Maleč, kaple

    Jídlo a pití v těchto končinách sehnat nelze a je nutné nést si jej v batohu. Navíc, když na vrcholu zavoní káva z termosky a je něco k zakousnutí, kam se na to hrabe pětihvězdičkový hotel. Něco k snědku by se možná sehnalo v nedalekém Strašíně. Tam by bylo možné se i ubytovat
    Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
    Nádhera na jedničku s hvězdičkou, prostě krásné, pohádkové místo, které se musí vidět. Bystřina s průzračnou vodou, krásný zdravý les k tomu bezpočet skal a občas i nějaký ten výhled do okolí. Je možné chtít ještě něco navíc?
    Ostatní informace
    Maleč, vnitřek kaple
    Maleč, vnitřek kaple

    Celá cesta je dlouhá okolo 7 kilometrů a převýšení se vejde do 250 metrů. Nikde tady nejsou značené cesty, ale je to tu dosti přehledné. Potkat zde některé z lesních obyvatel je pravděpodobnější než setkání s turistou. Je tady klid a pohoda. Mapa KČT má č. 69 Pošumaví – Vimpersko