2020-10-15

Pečení chleba na Lenoře



 

Pochvala panu Sobotovičovi a jeho pomocnicím 


 Informace o pečení

Pečení chleba v obecní peci

Tradiční lenorské placky, housky a samozřejmě výtečný chléb.

Od 9 do 13 hodin

Fotogalerie na www.lenora.cz

Video z pečení zde

Lenorské pečení

 

Poslední sobotu v měsíci,

nezůstávejte doma za pecí.

Navštivte obecní pec v Lenoře,

kde pochutnáte si líp jak u moře.

Pan Sobotovič tu od pěti od rána

hněte těsto a do pece přikládá.

On a jeho báječní pomocníci

s láskou dělají pekařskou exhibici.

Spoustu výborných housek umotají,

úsměv na rtech přitom stále mají.

Též z těsta placky vytvarují,

česnekem je pak teplé potírají.

Vzniknou tak proslulé lenorské placky,

mějte prosím u sebe aspoň dvacky.

Do kasičky nějaké prosím dejte,

k dobré věci tak s námi přispějte.

Byť symbolickým příspěvkem,

společně Arpidě pomůžem.

Než první pečivo z pece zavoní,

s chlebovým těstem probíhá koulení.

Pak bochníčky v ošatkách kynou,

úžasné vůně vůkol se linou.

Až dvaadvacet chlebů spolu se peče,

mlsnému zdá se však, že čas se dost vleče.

Však pečení nesmí se uspěchat,

každý bochník třeba je poklepat.

Když poklep správně je dunivý,

chléb trochu vystydne, nastane krájení.

Toť vysněný okamžik každého návštěvníka,

když chlebovou střídku v puse žvýká.

Všem sluší se vyjádřit poděkování,

za poctivé pekařské řemeslo a pochutnání.

Nechť Bůh žehná jejich konání.

 Pavla Šimůnková

2020-10-10

Zajímavý výlet na Šumavě

 

Paseka Zlatá studna na Šumavě

Jediný dochovaný objekt na Zlaté studni je dnes chalupa patřící TJ Blatná, po ostatních objektech je možno místy nalézt pouze zbytky základů.
O osadě i skelné huti, kterou zde zřídilo město Kašperské Hory  nalezneme první záznam v roce 1799. Tehdy tu sklářský mistr Josef Eisner počal s výrobou dutého skla a páteříků. Huť zanikla ke konci 19. století a zánik hutě předurčil i zánik sídla, v němž žilo téměř 140 obyvatel.

V této osadě byl rodákem i otec Hartauera, který složil významnou skladbu - Na krásné Šumavě

Jako poslední zanikl v padesátých letech 20. století dům lesního dělníka Franze Pösla, který byl po zásahu STB zlikvidován včetně domácího zvířectva. Sám Pösl byl za protistátní činnost uvězněn na 10 let, po jeho manželce a matce nebyly dohledány žádné stopy.
Zdroj: Kudy z Nudy

2020-10-05

Poutavý článek o kostelu ve Srašíně

 POUTNÍ KOSTEL A STRAŠÍN NA ŠUMAVĚ.....

„… Panenko Maria strašeňská, co na Tvou pouť jsem se těšíval! Ani pomyslit nemohu, že vše to přešlo, přeletělo jako luzný sen, jako jitřní červánky. Tvůj kostelíček stojí na nízkém pahorku jako jindy stával – ale jiní jsou, kteří tam k němu putují: generace se vyměnily…“
Karel Klostermann, Šumavské Podlesí a typy z něho, 1890
Jako by stál na ostrově a s pevninou ho spojovala jen úzká šíje. Takovou dispozici má strašínský poutní kostel Narození Panny Marie. Kolem srázů však nehučí mořské vlny, nýbrž šumavské lesy. Všude kolem je jen zeleň. Ačkoli je kostel poutním místem a jeho věže jsou vidět z daleka, není od něho samotného vidět jediné stavení. Vzrostlým stromořadím je to cestou kolem hřbitova k nejbližším strašínským domům nějakých 300 metrů. Jen tak náhodou neprojde kolem nikdo, každý musí k baroknímu kostelu a rozlehlé faře za nějakým účelem přijít. Je tu ticho, klid; někdy ho může být až moc. Toto místo je zváno Hůrka. Pro stavbu kostela si ho podle pověsti vybrala prý sama Panna Maria. Když Strašínští začali stavět kostel na jiném nedalekém vršku, byly kameny pravidelně přemísťovány na Hůrku. Lidé si to nedokázali vysvětlit, až jednou prý uviděli samu Matku Boží, jak kvádry přenáší. O novém místě pro kostel tedy nemohlo být pochyb. Panna Maria se tu prý zjevila ještě jednou, a to zdejšímu duchovnímu, asketovi a poustevníkovi Martinu Rezkovi Strakonickému. Na doklad své přítomnosti vytlačila dokonce prstem v kameni důlek. (K tomu pověst...Na západní straně strašínského kostela bývala maličká poustevna, ve které žil starý poustevník. Již před mnoha lety odešel ze světa a jeho jediným přáním bylo, aby mohl na vlastní oči spatřit Pannu Marii. Když jednou ze své chaloupky vycházel, uviděl za kostelem na vyvýšeném místě nejsvětější Matku i s jejím synáčkem. Seděla na jednom kameni a poustevník před ní padl na kolena. Ona se usmála a prstem v kameni důlek udělala, z něhož hned voda vyprýštila. Podnes se v tom důlku voda nachází i ve dnech sucha a lidé, zvláště na svátky blahoslavenné Panny, do Strašína putují a své oči nemocné tou vodou vymývají. Kámen zídkou byl opatřen i kapličkou s obrazem mariánským. Albrecht Chanovský, Vestigium Bohemiae Piae, 1659) Voda, která se tu drží, působí údajně příznivě zejména na oči. Mariánská úcta došla svého zhmotnění i v modlitbách před vyhledávanou gotickou soškou Panny Marie. Postava poutníka, zde Martina Rezka, není ničím výjimečným. Naopak plně zapadá do příhraniční oblasti. Snad je možno sledovat návaznost na sv. Vintíře a jeho nedaleké působení na Březníku u Hartmanic. Mnohé paralely jsou však nesporné. Tam, kde bývali poustevníci, můžeme v době barokní čekat poutní místo. Tradice barokní pouti a lidové zbožnosti je na Šumavě hluboká a fenomén poutí, který se u nás opětovně rozmohl s příchodem jezuitů do Čech, se nemohl vyhnout ani Strašínu, který poskytoval poutníkům vše, co bylo potřeba, tradici R spojenou s gotickou soškou Panny Marie, zázrak – v podobě nevysychajícího důlku v kameni, genius loci – který nabízel šumavské podhůří. Nejznámější procesí se do Strašína vypravilo roku 1678 za Sušice, kde řádila morová nákaza. Na mor zůstala vzpomínkou i kaple sv. Rocha vystavěná nad Sušicí. Poutní provoz byl jistě bohatý, bohužel památka na něj se nedochovala, až na zprávy z kronik a vzpomínky farářů, téměř žádná. V pozdější době došlo k oživení poutního místa. Vše začalo již rokem 1879 založením bratrstva k uctění Nejsvětější Svátosti oltářní, z čehož rezultovala na počátku 20. století knížečka Jana Mottla a založení spolku přátel poutního chrámu Páně Panny Marie ve Strašíně za účelem „...pečovati o důstojnou úpravu a výzdobu poutního chrámu Panny Marie ve Strašíně a starati se o rozkvět poutí ve Strašíně“ a též i bohaté příspěvky v lokálních církevních novinách. Barokní přestavba strašínského kostela v 18. století byla vyžádána především potřebou reprezentace a většího prostoru, který by pojal poutníky přicházející sem z okolí, i když poutní význam kostela Narození Panny Marie nepřesahoval výrazně hranice nejbližších farností. V podstatě byl vymezen okolními poutními místy, kostelem Panny Marie Sněžné v Kašperských Horách, kaplí Andělů Strážných a kostelem sv. Felixe v Sušici a kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích. To, co přitahovalo poutníky do Strašína, byl nejen nikdy nevysychající důlek vody, ale také pozdně gotická soška Panny Marie, kterou sem, dle tradice zároveň s přestavbou, daroval Půta Švihovský. Venkovský lid silně tíhl k jejímu kultu, kterému v zdejším kraji „konkurovala“ v oblíbenosti jen Panna Maria ze Svaté Hory u Přibrami. Ovšem k významným poutním místům to zase nebylo tak daleko, již zmiňovaná Sušice nabízela v kapucínském kostele sv. Felixe obraz Panny Marie Bolestné, dar Jindřicha Hýzrleho z Chodů. Strašínská Panna Marie byla zobrazena v jedné ze 44 poutních kaplí, které lemovaly cestu z Prahy do Staré Boleslavi. Vzhled jednotlivých zastavení je nám znám díky Janu Tannerovi. V každé kapličce byl v dolní části výjev ze svatováclavské legendy, v horní pak některé místo mariánské úcty. V 38. zastavení tak byla nad Boleslavem obdarovávajícím chudáky u hrobu sv. Václava spodobněna Panna Marie Strašínská. V pozadí sochy můžeme tušit první šumavské vrcholy. Přiložená modlitba rekapituluje základní fakta o Strašínu jakožto poutním místu: dlouhou tradici, místní význam i osobu Martina Strakonického.85 V dalších výklencích byly vypodobněny i některé blízká poutní místa, např. Sušice, Horažďovice či Strakonice.Spis Vestigium Bohemiae Piae Albrechta Chanovského87 se zabývá božími šlépějemi Prácheňska a nechybí zde ani Strašín. A tak nemohl Strašín opomenout ani Zdeněk Boháč ve svém seznamu poutních míst.
A ještě pověst nakonec....Had se zlatou korunkou. Ke strašínské faře patřila louka zvaná Hradiště – za starodávna Hadiště. Na té louce bývalo veliké množství hadů a spolu s nimi se tam objevoval i hadí král s korunkou na hlavě. Za letního parna se vždy připlazil k blízkému potoku, položil na břeh svůj zlatý klenot a sjel do vody. Když se vykoupal, vzal si opět korunku a odplazil se pryč. Dole ve vsi u Jáchymů měli tehdá odvážného pacholka a ten přišel na nápad, že se zlaté korunky zmocní. Kdosi mu poradil jak na to. Má si prý připravit bílý ubrus a misku s mlékem a obojí nalíčit k potoku. Půjčil si tedy zmíněné věci u svého hospodáře a k tomu rychlého koně, neboť může jít o život. Jednoho poledne se vypravil na Hadiště a udělal, jak mu bylo řečeno. Potom se poblíž schoval. Po chvíli přilezl had, položil korunku na ubrus, napil se mléka a zmizel v potoce. Pacholek vyrazil, popadl ubrus i s korunkou, vyskočil na koně a již letěli směrem ke vsi. Zatočil rychle do Jáchymova dvora a jeho kamarádi za ním rychle zabouchli vrata. Vtom se ozvala strašná rána. To had, který za pacholkem letěl v patách, narazil hlavou do vrat a srazil si vaz. Kůň zničen tou štvanicí po chvíli zcepeněl. Protože měli z té hadí věci strach, darovali lidé ze statku zlatou korunku strašínskému kostelu. Mívalo ji prý na hlavě Jezulátko v náruči Matky Boží, jejichž socha je na oltáři. Jednou se do kostela vloupali zloději a s ostatními skvosty zmizela i zlatá hadí korunka.
Zdroj Liber Memorabilium Parochiae et Ecclesiae Strassinensis, zápis k roku 1879. Jan Mottl, Poutní chrám nejblahoslavenější Panny Marie ve Strašíni, Vodňany 2003, Zdeněk Boháč, Poutní místa v Čechách, Praha, Debora 1995 Had se zlatou korunkou zapsal Jan Mottl, Český lid

2020-09-29

Kam vyrazit, když bude pršet na Kovářské

 

Klášter františkánů s muzeem v Kadani

Na ostrohu nad řekou Ohří na jihozápadním okraji Kadaně se nachází klášter františkánů Čtrnácti svatých pomocníků. Je nejstarším poutním místem Čtrnácti sv. Pomocníků na území českého státu a od roku 1995 patří mezi národní kulturní památky ČR.

Klášter je sídlem Městského muzea v Kadani , které nabízí tři prohlídkové okruhy a výstavy v průběhu roku. První okruh muzea s názvem „Mineralogie“ zavede návštěvníka do gotických a barokních sklepů s expozicemi o mineralogii, zkamenělinách a historii hornictví v regionu. Expozice vytváří výběrový přehled nerostného bohatství z blízkého či vzdálenějšího okolí Kadaně. Jedním z oddílů tohoto expozičního okruhu je pohled archeologie na těžbu a zpracování nerostných surovin v pravěku a středověku. Mezi nejzajímavější části patří úsek věnovaný středověkému sklářství na hřebenech Krušných hor.

Druhý okruh, „Život v klášteře“, provádí přízemím budovy. Při prohlídce se seznámíte s historií kláštera a františkánů, kteří zde žili po několik století. Pohledy do minulosti Kadaně, tak zní označení pro třetí okruh, který umožňuje vstup do jednotlivých mnišských cel, které dnes slouží k prezentaci historie královského města Kadaně. Uvidíte tak archeologické nálezy, archivní dokumenty, umělecko-řemeslné artefakty a historické i novodobé modely klíčových lokalit a budov. Téma zahrnuje časový oddíl zhruba mezi koncem 12. a počátkem 20. století. Návštěvník získá přehled o vývoji města, o civilním i duchovním životě v něm a nahlédne např. i do staré školní třídy či měšťanského pokoje z 19. století.

Budova kláštera v Kadani je známa i svými sklípkovými klenbami, které jsou v ní použity celkem ve třech prostorách. Podle jedné z teorií sloužily místnosti se sklípkovou klenbou jako prostory vyhrazené spíše zakladatelskému rodu pánů Hasištejnských z Lobkovic. Jednalo by se tak o velice luxusní interiéry palácového typu.

Součástí putování muzeem je i prohlídka gotického klášterního kostela (vysvěcen roku 1480) s barokním mobiliářem.

Pěstování vína na chytré vinici

klášterní zahradě se pomalu rozvíjí tradice vinobraní a výroba místního vína. Od roku 1978 je Kadaň  městskou památkovou rezervací, především vzhledem k nádherně opraveným stavbám na historickém náměstí a jeho okolí. Efektivitu pěstování vína chce město od jara 2018 zlepšit pomocí systému takzvané chytré vinice. Spočívá v instalaci miniaturních meteostanic, které z naměřených hodnot pomohou určit, kdy je nejvhodnější doba na aplikaci chemie nebo naopak největší riziko výskytu různých plísní.

Zařízení, které bude umístěné na vinici ve františkánském klášteře, měří různé hodnoty. Srážky, teplotu, rosný bod, různé další indikátory, které poskytne klášter přes webové stránky města i občanům. Na základě těchto zjištěných hodnot potom budou aplikovány chemické přípravky. Údaje zveřejněné na webu současně budou moci posloužit například i kadaňským zahrádkářům.

Víno z vinice u františkánského kláštera nechává Kadaň od roku 2016 míchat s vínem z regionálního Vinařství Němeček z Března. Ročně díky tomu vyprodukuje asi 1600 lahví, které je možné si koupit jako suvenýr například v městském infocentru nebo na hradě

Kaple Čtrnácti svatých Pomocníků

První zmínka o kapli Čtrnácti svatých Pomocníků na návrší západně od Kadaně pochází z roku 1469. Původně sloužila pouze jako kaple poutní. Františkáni k ní byli uvedeni až na jaře 1473.

Obnova kostela Čtrnácti sv. Pomocníků ve františkánském klášteře v Kadani

Až do konce roku 2020 jsou naplánovány restaurátorské a stavební práce v kostele Čtrnácti sv. Pomocníků ve františkánském klášteře v Kadani, který je národní kulturní památkou. Opraven bude krov a střecha kostela, restaurován kompletní mobiliář (oltáře, lavice, zpovědnice), vitráže, varhany a nástěnné malby ve střední a severní lodi kostela a v bočních kaplích. Realizováno bude také zabezpečení kostela a digitalizace památky pro uchování a presentaci kulturních hodnot nacházejících se v kostele. Celkové náklady projektu se očekávají ve výši kolem 50 mil Kč.
 
Po celou dobu rekonstrukce bude areál kláštera přístupný návštěvníkům a při speciálních prohlídkách kláštera bude možné i nakouknout restaurátorům v klášterním kostele přímo pod ruce.
 
Neváhejte tedy a navštivte tento pozoruhodně dochovaný pozdně gotický klášter z poslední třetiny 15. století, jenž byl v 17. a 18. století částečně barokně upraven a rozšířen. Tři slohy - gotika, renesance a baroko - vytvořily během té doby zajímavou symbiózu harmonicky a nenuceně působícího celku. Přijďte se přesvědčit!
 
Projekt je spolufinancován ze strukturálních fondů z Integrovaného regionálního operačního programu.

Zdroj: Kudy z nudy

2020-09-17

Zajímavé místo na návštěvu na Šumavě

Bývalý vápencový lom v Rabí

Příroda
Lom nedaleko obce Rabí na Šumavě sloužil od středověku k těžbě vápence. Vápno se tu pak vypalovalo v primitivních pecích a jamách. Okolí lomu nabízí nádherné výhledy, vstup do lomu je na vlastní nebezpečí.
Bývalý vápencový lom se ukrývá nedaleko silnice ze Sušice do Rabí. Sloužil k těžbě vápence a následně k výrobě vápna. O tom, jak kvalitní vápno zde vznikalo, svědčí nedaleký hrad Rabí. Lom Rabí byl uzavřen z důvodu velkých otřesů, které poškozovaly statiku hradu i blízkých rodinných domků.

V dnešní době probíhá zpracování vápence z lomu v Hejné ve Velkých Hydčicích. V zadní části Rábského lomu nazývané „U kostelíka“  je dosud v provozu betonárka a v přední části, která je nevyužívaná, se vytvořilo hezké jezírko s průzračnou smaragdovou vápencovou vodou.

Cedule u lomu vstup do něj zakazují, přesto je lom oblíbeným místem mnoha lidí, které láká nádherná čistá voda. Krásné výhledy na nabízí vyhlídkové místo nad lomem. 

Zdroj: Kudy z Nudy

2020-09-02

Námět na zajímavý výlet na Šumavě

 

Hrad Velhartice - nově i s hradním pivovarem

Památky
K ojedinělým dílům české hradní architektury patří hrad Velhartice. Jeho dominanty tvoří zříceniny starého gotického paláce Rajského domu s protější věží Putnou. Obě části jsou propojeny mohutným kamenným mostem se čtyřmi lomenými oblouky. Od roku 2012 je otevřený také hradní pivovar.

Ojedinělým projektem v oblasti historických památek je audiovizuální pořad v rámci prohlídkového okruhu hradu.

Okruh hrad zahajuje audiovizuální pořad o historii a stavebním vývoji hradu. Následuje prohlídka hradní cisterny, potravinových sklepů a vstup do impozantních bývalých interiérů Rajského paláce. Tento hradní okruh vám umožní nahlédnout do středověkého života prostřednictvím šachové hry podle Tomáše Štítného ze Štítného.

Okruh zámek nabízí prohlídku zámeckých renesančních interiérů šlechtické rodiny žijící v polovině 17. století. Prohlédnete si rodinnou místnost, šatnu šlechtičny, komůrku komorné, jídelnu, hernu, taneční sál či loveckou chodbu. Expozice seznamuje se všedním i společenským životem šlechtické rodiny na venkovském sídle. Dozvíte se o filosofii jejich života, jak lidé pozdní renesance trávili svůj volný čas, a také něco o hrách, které se v tomto období hrály.

Volná prohlídka upoutá impozantní dvouštítovou budovou bývalého hradního pivovaru, která se příležitostně využívá k různým interaktivním expozicím či výstavám. Zhlédnete také zbytky vinopalny, hradební okruh spodního nádvoří i zadního parkánu, ale i několik her rozmístěných volně po areálu, které si můžete sami zahrát.

Před hradem vyrůstá na plochách starých základů původních staveb zaniklého předhradí soubor staveb lidové architektury. Tento skanzen je tvořen hodnotnými stavbami transferovanými do předpolí hradu z pošumavského předhůří z důvodu nemožnosti jejich záchrany v původním umístění. Od roku 2009 je tento okruh oficiálně zpřístupněn pro návštěvníky, prozatím jako prohlídka exteriérů.

Zásadní událostí je otevření hradního pivovaru. Po desítkách let náročných rekonstrukcí mohou návštěvníci hradu konečně navštívit jeho interiéry. Povedlo se najít i provozovatele restaurace, takže si na Velharticích budete moci dát pivo i něco dobrého k snědku. Pivovar bude ale zároveň sloužit nejrůznějším kulturním aktivitám, především výstavám a koncertům.

Z historie:
Hrad byl založen mezi roky 1290 - 1310 jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Stavbu započal Bohumil z Budětic, pokračoval Bušek starší a jeho syn Bušek mladší z Velhartic, oba oblíbení a věrní komorníci krále a císaře Karla IV. Roku 1627 byl k Rajskému domu připojen pozdně renesanční zámecký palác, který nese název po svém staviteli Huertovo křídlo.

Zdroj: Kudy z Nudy

2020-08-22

Zajímavé místo poblíž Kovářské

 

Prohlídková štola Starý Martin v Krupce na Teplicku

Krupka je městem cínu, který se v tamních dolech po dlouhá léta těžil. Prohlídková štola Starý Martin je jedním z nejvýznamnějších starých důlních děl krupského revíru.
O historii a způsobech získávání cínu se lecos dozvíte při návštěvě prohlídkové školy Starý Martin. Její výjimečný charakter spočívá v její směrné délce (kolem 2 km), což z ní činí nejdelší cínovou rudní žílu v ČR i střední Evropě.

V průběhu takřka hodinové prohlídky štoly budete zasvěceni do tajů ražení cínové rudy, uvidíte hlavní úseky žíly Lukáš s její minerální výplní, či se na vlastní oči seznámíte s krápníkovou výzdobou důlních prostor. Před vchodem do štoly si navíc můžete prohlédnout zblízka zajímavé důlní stroje, které byly používány především pro práci v podzemí.
 
Štola Starý Martin je jedno z nejvýznamnějších starých důlních děl krupského revíru. Otevírá severozápadní část žíly Lukáš, která v dávné minulosti náležela mezi nejdůležitější cínové rudní žíly a se svou směrnou délkou 2 km byla nejdelší v České republice a střední Evropě.
 
Nejstarší dobývací práce spadají pravděpodobně do 14. století, první písemná zmínka pak pochází z Krupského horního řádu z roku 1482, který zmiňuje ražbu a udržování hluboké dědičné štoly Dürrholz. S ražbou štoly Martin započali báňští podnikatelé Lewald a Schiller, kteří zakoupili krupské doly roku 1864. Cínová ruda se v této štole těžila až do roku 1922, kdy byl provoz zastaven.

K prohlídce štoly Starý Martin se doporučuje pevná obuv a teplé oblečení. Vstup dětem do 5 let není povolen. Prohlídka trvá 45 minut, délka trasy je 1000 m (tam i zpět).

Zdroj: Kudy z Nudy