Kapacita chalupy je 11 pevných lůžek a 2 přistýlky
/5 ložnice a každá má svou koupelnu s WC + kuchyně obytným prostorem/
Domácí mazlíčci nejsou problém
Cena od 2 300,- Kč + 10% DPH za objekt na noc
|
Chalupa Lenora je nově zrekonstruovaná chalupa na Šumavě v obci Lenora. Je zde 5 pokojů každý pokoj má vlastní WC a sprchový kout. Dva pokoje dvoulůžkové, dva pokoje třílůžkové, jeden pokoj jednolůžkový a dvě možné přistýlky. V každém pokoji je TV. Dále je zde kompletně vybavená společná kuchyně, kde je též LCD TV a Wifi. V prvním patře je nově vybudována oddychová zóna, kde se dá pohodlně posedět a také i zde se dá sledovat nová LCD TV. Na zahradě je zahradní pergola se zahradním grilem kde můžete grilovat a posedět i když prší. A ve velkém grilu je možno i něco vyudit. Parkovat vaše auta je možno cca 150m od chalupy.
Kapacita chalupy 11 pených lůžek a 2 přistýlky.
Obec Lenora se nachází v údolí Teplé Vtavy na Šumavě asi 15 km jižně od města Vimperk v nadmořské výšce 765m. Lenora vznikla v roce 1834 jako osada kolem nové sklářské huti. Sklářskou tradici připomíná expozice historického skla v místním sklářském muzeu. Mezi významné turistické atrakce v obci patří veřejné pečení chleba v historické peci /cca 200m od naší Chalupy/ a technická památka krytý dřevěný most, který sloužil k manipulování plaveného dřeva z okolních boubínských lesů.
Lenorskou sklárnu založil Jan Meyer v roce 1834. Postavená sklářská huť byla pojmenována po Eleonoře, manželce majitele panství Jana Adolfa Schwarzenberka, Eleonorenhain, v českém překladu znamená tento výraz "Eleonořin háj". Později byl název počeštěn do nynější podoby. Sklárna ukončila výrobu v roce 1995 po neúspěšné privatizaci. Od té doby se mění vlastníci a z kdysi světově proslavené sklárny zůstávají pouze ruiny.
Lenora je důležitým centrem pro turisty. Je východiskem pro výlety na Boubín, vodáci zde začínají sjíždět Vltavu, Lenorou prochází šumavská cyklomagistrála č.33 (Železná Ruda - Vyšší Brod).Výhodou je dobré dopravní spojení vlakem i autobusem.Vltava také nabízí bohaté rybářské zážitky při lovu pstruhů a lipanů. V zimě je zde napojení na běžecké lyžařské stopy.
V zimě se dají také využívat blízké lyžařské areály jak v ČR, tak i v SRN a Rakousku. Kdy asi opravdu nejhezčí a největší je areál Hochficht v Rakousku - http://www.hochficht.at/
Fotky Chalupy
Chalupa Lenora Krásná nová střecha |
Zahradní pergola s grilem, kde se dá i udit |
|
Zahrada pod domem |
..a také jedna zimní..
Vstupní hala |
Jídelna |
Jednolůžkový pokoj přízemí |
Ložnice přízemí |
Druhá ložnice přízemí |
Posezení v prvním patře |
Třílůžková ložnice v prvním patře |
Druhá třílůžková ložnice v prvním patře |
Jedna z koupelen v prvním patře |
Jedna z koupelen - tato je v přízemí |
Rozhledna na hoře Boubín
Hora Boubín (1362 m) tvoří spolu s ostře tvarovaným Bobíkem (1264 m) charakteristickou siluetu.
Dřevěná rozhledna vysoká 21 metrů umístěná na vrcholu Boubína. Po dřevěném schodišti umístěném v ose věže se turista dostane až na ochoz, umístěný v sedmém nadzemním podlaží. Rozhledna je volně přístupná v období od 1.dubna do 30.listopadu.
Věž je v základně široká 7* 7 m a ve vrcholové části se zužuje na šířku 4 * 4 m.
Rozhledna byla postavena v období od července do listopadu 2004. Původně zde stával až do roku 1974 dřevěný triangulační bod s vyhlídkovou plošinou.
Dne 3. srpna 1867 navštívil Boubín kardinál Bedřich Schwarzenberk, na což upomíná pamětní kámen s jeho jménem na vrcholové skalce.
Naučná stezka Boubínský prales
Boubín se tyčí do výšky 1362 m nad mořem. Je neodmyslitelným symbolem Šumavy, nejen svým tvarem a výškou, nejen tím, že je vydět z velkých vzdáleností, ale i lesy a pralesem který roste na jeho svazích.
Nejstarší smrky a jedle tu dosahují pravděpodobně stáří 300 - 400 let, největší boubínský smrk, který padl 4.12.1970 měl výšku 57,2 m a jeho stáří lze odhadnout na 440 let. Stál přesně ve výšce 1000 m nad mořem.
Nejcenější část boubínských porostů o rozloze 138 ha byla prohlášena za rezervaci už v roce 1858. Po vychřici v roce 1870 však část rezervace vzala za svě a její rozloha se zmenšila na 46,7 ha. Dnes je však území rezervace opět širší, má celkovou rozlohu cca 666 ha a zahrnuje další zbytky přírodního lesa, i lesy na samotném vrcholu Boubína a Pažení.
Národní park chráněná krajiná oblast Šumava připravily turistickou naučnou stezku BOUBÍNSKÝ PRALES.
Výchozí bod této naučné stezky se nachází na zastávce ČD "Zátoň zastávka", z této projdeme okolo parkoviště přes Idinu pilu k Boubínskému jezírku.
1. U jezírka jsme ve výšce 920 m nad mořem. Nádrž z roku 1836 byla postavena pro plavení dřeva do skláren v Lenoře. Jeho rozloha je 0,27 ha a největší hloubka dosahuje 4 m. U cesty leží kmen Boubínská jedle, která se vyvrátila ruku 1984. Cykloturiské mají u jezírka poslední možnost k odložení kol. Od Boubínského jezírka pokračuje naučná stezka do Boubínského pralesa, kde je možné vidět pro Boubínský prales typické CHŮDOVÉ KOŘENY a KRÁLE SMRKŮ.
2. Chůdové kořeny jsou typickým projevem pralesních porostů. Stromy s těmito kořeny se původně uchýlily na tlejícím dřevě mrtvých stromů, či na vývratech.
3. Krále smrků asi přes bující porost nezahlédnete. Stál kdysi v protějším svahu. Místo u jeho kořenů bylo přístupné veřejnosti a vysoká návštěvnost zapříčinila poškození jeho kořenů a následný zánik. O pár set metrů dál je možné opustit naučnou stezku a vydat se směrem na vrchol Boubína. Ale my pokračujeme dál a přicházíme na další zastavení.
4. Lovecký chodník je vzpomínkou honů na vysokou zvěř v Boubínských lesích. Po těchto chodnících kdysi uzavíraly lovci zvěř do lečí. Na Boubíně se nelovila pouze vysoká zvěř, ale zejména vylášení Boubínští tetřevi,které tu dnes již jen stěží potkáte.
5. Další zastávkou je Lukenská cesta, kterou postavili uživatelé Boubínských lesů v letech 1857 až 1859 jako spojnici Zátoně a Včelné. Byla součástí podnes zachované husté sítě lesních cest. Stará Lukenská cesta, vedoucí přes boubínské lesy od severu k jihu, byla v minulosti hojně využívaná pašeráky
6. Mezi dalšími stromy nacházejícími se v Boubínském pralese je JEDLE, která byla v minulém století v lese hojně zastoupena. Dnes je již však na ústupu a více se prosazuje BUK.
7. Horské podmínky vrcholových partií Boubína umožňují existenci i takových druhů zvířeny jako je REJSEK HORSKÝ, HRABOŠÍK PODZEMNÍ, KOS HORSKÝ, DATLÍK TŘÍPRSTÝ a jiných.
8. Rostlinstvo lesů je pozůstatkem tzv. květnatých a acidofilních bučin, které kdysi pokrývaly největší plochy Šumavy a to v nadmořských výškách 600 - 1000 m. V hřebenové a vrcholové části přecházejí tyto bučiny přes smíšené porosty buku, javoru, jedle a smrčiny do čistých smrčin.
9. Pro ochranu pralesa a pralesních zbytků jihovýchodního svahu Boubína bylo k Boubínskému pralesu v roce 1958 přičleněno dalších 620 ha okolních porostů. V nejcenějších částech těchto porostů je omezena těžba dřeva.Tam kde do rezervace pronikají oslabené smrkové monokultury, je však nutno velmi opatrně zasahovat, jestliže se zde vyskytnou lesní škůdci v měřítku, které by mohlo způsobit rozsáhlé poškození lesů.
Hrad Kunžvart
O stavbě hradu, který založil v počátku 14. století zřejmě král Jan Lucemburský, není mnoho historických zpráv. Hrad sloužil k ochraně zemských hranic a Zlaté stezky, po níž se dovážela do Čech sůl.
Jméno hradu vzniklo z přepisu slova Kunigswarte - Královská stráž. Jako nejstarší písemná zmíňka (z r. 1359) o hradu je uváděn dokument, v němž potvrzuje jeho držení (hrad je v tomto dokumentu uváděn jako "Castrum Kungenslen") král Karel IV. a to společně i s Vimperkem, Peškovi z Janovic a synům jeho bratra Herbarta. Hrad od té doby již zůstal součástí vimperského panství. Význam hradu zřejmě vzrostl na konci 14. stol. v souvislosti s výběrem cla a vznikem nové stezky z Pasova do Vimperka. K opuštění hradu došlo v průběhu 1. poloviny 16. stol., roku 1545 je již uváděn jako "zámek pustý Kunžvarda". Hrad se postupně měnil ve zříceninu, a jeho konečný zánik uspíšil požár v roce 1578.
Hrad je situován na skalním vrcholu žulové skály, na třech stranách chráněný kolmými skalními stěnami. Na přístupové straně je znatelný šíjový příkop, zčásti tvořen přirozeně. Zřejmě jedinou stavbou hradu byla třípatrová obytná věž hranolovitého tvaru dosahující výšky 15 m. Jihozápadní roh věžě je zaoblený, směřuje do příkopu a střílny jsou situované na jihovýchodní stěně.
K Hradu vede místy strmá, ale zajímavá stezka z obce Strážný a k návratu lze zvolit cestu přes "Orlovku".