Zajímavé místo v okolí Kovářské

Mariánská v Krušných horách

Výletní místo Mariánská je oblíbeným a vyhledávaným místem pro celoroční rekreaci v Krušných horách. Leží nedaleko města Boží Dar, lázní Jáchymov a lázní Karlovy Vary.

Mariánská leží blízko města Jáchymov v okrese Karlovy Vary. Jáchymov se připomíná už kolem roku 1465, pod názvem Sorg, tj. v překladu kraj pohraničního pralesa. V 2. polovině 15. století žil v této oblasti poustevník Jan Niavius, který prorokoval vznik bohatého a slavného horního města, které sice upadne, ale později se vzkřísí k nové slávě.

Mariánská byla kdysi slavným poutním místem a jeho historie sahá do druhé poloviny patnáctého století. Po celé 18. a 19. století byla Mariánská oblíbeným poutním a církevním místem. Mariánská v Krušných horách se připomíná kolem roku 1465. V roce 1692 – 93 byla postavena dřevěná kaple zasvěcená panně Marii následně v roce 1699 hornické bratrstvo na místě kaple vystavělo poutní kostel Panny Marie. V roce 1754 byl poutní kostel propůjčen řádu kapucínů, kteří zde v letech 1754-56 vystavěli druhý kostel a kapucínský klášter 1760.

V 50. letech 20. století se Jáchymovsko proměnilo v jeden pracovní lágr. Uranovou rudu těžily tisíce politických vězňů v nelidských podmínkách. Ještě i dnes najdeme vězeňské domy v místech bývalých dolů a v lesích ruiny připomínající tato léta. Pracovní tábor na Mariánské byl převážnou dobu svého trvání určen pro vězně s kratší dobou trestu. Pověstnými byly ovšem zdejší vyšetřovny v podzemí bývalého kapucínského kláštera, ten byl v roce 1965 zdemolován. Na Mariánské bylo vybudováno provizorní sídliště pro horníky dolů Adam, Eva, Eduard nacházejících se v nejbližším okolí. Tábory byly zrušeny až počátkem 60. let po vytěžení uranu. Po roce 1958 se většina horníků odstěhovala do nového sídliště v Ostrově nad Ohří a jednotlivé domky byly postupně prodávány pro rekreační účely.

Toto kdysi slavné místo je dnes oblíbeným centrem turistiky, cyklistiky, lyžování v Krušných horách a především velmi významným poskytovatelem ubytování pro zimní střediska Nové Město, Boží Dar a Klínovec. Klidné prostředí, krásná příroda a její členitost poskytuje návštěvníkům Krušných hor nevyčerpatelné možnosti rekreace, lázeňské péče, sportování, poznávací výlety a koupání.

Návštěva Sklářské huti - Kašperské Hory

Supr celodenní výlet na Šumavě

Převaděčskou stezkou Krále Šumavy aneb kanálem 54

Když se řekne „Šumava“ vybaví se všem příznivcům turistiky krásná krajina a mnohým hned potom legendární film Král Šumavy z roku 1959, v němž se prolíná syrovost horské přírody s bojem „obránců“ státní hranice a odvážných převaděčů. Pokud jste si někdy říkali, že by nebylo špatné si trasu, kudy chodil slavný Kilián projít také, přijde vám vhod náš dnešní tip na výlet. Zavede vás totiž zhruba do míst, kudy mohl kanál 54 vést a kde i dnes potkáte jen málokoho.

31.0 km

8 hodin 0 minut

14 Míst

Vimperk, stanice ČD

Sedmiskalí CZ/D

Náš výlet začíná na nádraží ČD ve Vimperku, kam museli dorazit všichni ti, kdo se s Kiliánem Nowotným rozhodli odejít z vlasti. Z Vimperka se vydejte na křižovatku U Sloupů. Tady, v chalupě Josefa Peka, nebo v (dnes již neexistující) hospodě, byl výchozí bod, kde Kilián uprchlíky přebíral.
 

Riskantní cesta lesy a močálem

Trasa začínala nedaleko Vimperka u křižovatky U sloupů, kde stával dnes již neexistující hostinec manželů Koubových, kteří u sebe běžence přechovávali. Někdy také mohli lidé přespat na samotě Josefa Peka. Uprchlíky si pak přebíral buď sám Kilián, nebo jeho pomocník Grabmüller.

Od „Sloupů“ zamířila skupinka k Městské Ladě a Medvědímu potoku. Ten uprchlíci překonali v lese „V Lovčím“ a pak stoupali k Michalově huti. Potom stoupali lesem na vrchol hory Kamenná (1101) a úzkou pěšinkou k osadě Nový Svět. Právě tady se Kilián se svými svěřenci dostal k Chalupské slati, onomu slavnému močálu, který je ve filmu líčen jako hraniční. Pravda je taková, že hranici netvoří a Kilián jej používal, aby si jím zkrátil cestu a vyhnul se silnici s hlídkami SNB. My dnes přes močál přejít nemůžeme – odrazující je nejen vysoká pokuta ze strany strážců CHKO Šumava, ale i 7metrová vrstva rašeliny, která by člověka neznalého správné cesty dokázala rychle pohltit. Bažiny proto obejděte přes Borovou Ladu, kde v místním hostinci můžete doplnit ztracenou energii.

Mostek u Františkova – nejnebezpečnější místo trasy

Kilián ze slati pokračoval určitě lesem pod Janskou horou, naše trasa se s tou jeho sejde až u Františkova, kde v nejriskantnějším místě trasy (u mostku přes Teplou Vltavu) dnes stojí památník králů Šumavy. Chtě, nechtě, zde musel Kilián překonat silnici a dostat se do lesa na druhé straně. Pokud to šlo, řeku jednoduše přebrodil, ale jestliže byla rozvodněná, nebo příliš ledová, přecházel přímo přes mostek. V roce 1950 si právě tady na něho počíhala STB a legendární převaděč zde spadl do léčky. Podařilo se mu však uprchnout, ale byl to jeho poslední přechod a do Čech se už nikdy nevrátil.

Dál vedla cesta vzhůru do sedla mezi Stanovou horou a Vysokým stolcem. Odtud šel Kilián po severozápadním svahu Stolového hřbetu, až se nedaleko pramenů Vltavy dostal ke státní hranici pod vrcholem Stráž a překonal jí pravděpodobně východně vrcholu Siebensteikopf, kde přes hranici vede stará stezka. Necelý kilometr dál na východ stávala obec Bučina, kde bylo před válkou nejvýše položené oddělení Finanční stráže v Čechách. Na německém území musela Kiliánova skupina dojít do obce Finsterau, kde byl každý nově příchozí vyslechnut důstojníkem CIC. Často ale již za hranicí čekali Američané s automobilem, nebo zde měl sám Kilián připraven nákladní automobil, který používal při svém obchodování se dřevem. Celá trasa na českém území byla dlouhá necelých 30 km.
 

Slovo o Kiliánovi – z řezníka živoucí legendou

Šumavský Němec Franz Nowotny alias Kilián se narodil v prosinci roku 1905 pravděpodobně v osadě Pláně u Starých Hutí. Již jeho otec Josef byl slavným pašerákem, který svého synka bral na cesty přes hranici od jeho devíti let. To od něj se malý Franz naučil dokonale se vyznat ve svém rodném kraji, znát každý lesní kout a rašeliniště, státní hranici a službu Finanční stráže.

V letech 1919 – 1922 se u řeznického mistra Gollera ve Vimperku vyučil řeznickému řemeslu. V roce 1935 se oženil s Theresií Pfeifferovou a v té době již pomalu překonával pašeráckou pověst svého otce. Přes hranici pašoval sacharin, jehly, nitě, tabák a mnoho dalšího sortimentu. U místních byl velmi oblíbený a měl doma na české straně, ale i na německé mnoho přátel. Už v těchto letech se o něm tradovala spousta historek. Nejčastěji se vyprávělo, jak unikl „financům“ v převleku za kněze nebo jeho mistrovské kousky na lyžích, kdy údajně dokázal sjet skalní stěnu nad Prášilským jezerem, což by byl i dnes nadlidský výkon.

Za války roku 1940 musel jako Němec narukovat do německé armády, kde trpěl posměšky a buzeraci od říšských Němců kvůli svému příjmení českého původu a oblíbenosti u Čechů. Dostal se k válečnému námořnictvu a sloužil na lodi určené k odklízení námořních min, která byla na začátku roku 1943 potopena. Na ledovém otevřeném moři vydržel šest hodin, než ho zachránili Britové, do jejichž zajetí upadl. Ke konci války se mu podařilo uprchnout z francouzské pevnosti zpět domů, na Šumavu. Tam dorazil pravděpodobně až roku 1946, ale manželku a dvě dcery tu nenašel – byly odsunuty do Röhrnbachu, asi 25 km od českých hranic. Tam se Kilián usadil, začal obchodovat s dřívím a samozřejmě i pašovat. Sem tam přes hranici převedl i lidi, kteří měli nějaký škraloup z doby protektorátu a báli se trestu.
 

Postrach pohraničníků

V roce 1948 navštívil Kiliána major americké CIC James Williams, který byl velitelem úseku Třístoličník. Požádal ho o pomoc s převáděním agentů do ČSR a uprchlíků do Bavorska. Kilián souhlasil a CIC získala nejlepšího a nejzkušenějšího převaděče. S převáděním lidí mu pomáhal další šumavský rodák a pašerák Otto Grabmüller, krycím jménem Franz Schwarz. Soupeři na hranicích se pro Kiliana stali příslušníci pohraničního útvaru SNB 9600, kteří střežili západní hranici. Počty těchto jednotek ale byly velmi nízké a šance projít proto poměrně vysoká. Nejinak tomu bylo v prostoru útvaru Kvilda, jehož úsekem Kilián převáděl. Není znám případ, že by Kilian někdy použil střelné zbraně, dokonce ani při svém posledním přechodu, kdy byl postřelen, nevystřelil. Kilian také nikdy nepožadoval po utečencích peníze. Jen pokud mu někdo něco sám nabídl, případný dar přijmul.

Po léčce u Františkova v roce 1950 se do Čech nevrátil a spokojeného důchodu se dožil v Rohrnbachu na bavorské straně hranice. Mezitím hranici neprodyšně uzavřely drátěné zátarasy, což znamenalo konec převaděčského řemesla na Šumavě.

Námět na výlet v okolí Srní

Antýgl, Turnerova chata, Čeňkova pila

Pěší (či sněžnice) Vzdálenost: 15.5 km; Obtížnost: Střední;  Převýšení: 263 m;  Hodnocení: 80/5

Parkoviště a autobusová zastávka se nachází mezi Srním a Modravou u kempu. Z parkoviště se vydáte doprava a z nedalekého mostu přes říčku Vydru můžete vidět první zajímavost na trase. Podíváte-li se 50 metrů proti proudu vpravo, uvidíte takzvaný obří hrnec (jedná se o veliký kámen, vymletý staletími vodou, štěrkem a kamením).

Poté pokračujete po proudu říčky směrem k Turnerově chatě. Za chvilku se můžete zastavit u studánky s pitnou vodou a kousek za ní si prohlédnete Klostermannův most. U mostu pokračujete k Turnerově chatě nebo můžete přejít na druhý břeh a vydat se směrem na Srní (v tomto případě se můžete napojit na tento výlet). Ještě před Turnerovou chatou se v říčce nachází další obří hrnec a u něj i cedulka s vysvětlivkami. U Turnerovy chaty můžete pokračovat klesáním směrem na Čeňkovu Pilu, kde cestou mimo jiném zhlédnete Kamenné moře nebo se můžete u chaty vydat doprava a strmým stoupání po žlutém turistickém značení pokračovat směrem na Zhůří, pak po zeleném značení na Horskou Kvildu, po modrém značení na Hamerský potok, Pechler, Antýgl. Podrobnosti naleznete na konci tohoto výletu. 

Pár informací pro ty co dorazili do Čenkovy Pily:

- Odbočíte-li na hlavní silnici vlevo a přejdete přes řeku můžete navštívit expozici Šumavské energie. Začátky prohlídek jsou v 9, 11, 13 a 15 hodin, červen - září denně mimo pondělí (vstup zdarma, telefon: 840 840 840).

- Vydáte-li se na hlavní silnici rovně, projdete mezi parkovištěm a bufetem, dojdete k nedaleké Čeňkově pile. Za touto pilou se nachází soutok Vydry a Křemelné a tímto místem vzniká řeka Otava.

Zpět na Antýgl jděte stejnou cestou, kterou jste přišli.

Pro ty co se vydají od Turnerovy chaty směrem na Zhůří (mapa)

První dva a půl kilometru k asfaltové silnici vás čeká velmi strmé stoupání. Na tomto úseku nastoupáte neuvěřitelných 300 výškových metrů. V samotném stoupání si dejte pozor, aby jste neodbočili na první paseku stejně jako my :-). Na hlavní silnici odbočíte vpravo a pokračujete  okolo silnice, místy kde stávala osada Zhůří. Cca 600 metrů v lese si pohlídejte odbočku doleva na lesní pěšinu Za chvilku dojdete do Horské Kvildy, kde přejdete přes hlavní silnici a sejdete k Hamerskému potoku. U potoku odbočíte doprava a velmi příjemnou procházkou podél potoka, kde jsou znatelná místa po rýžování zlata tvz. sejpy a pinky, dojdete zpět k Antýglu. Chcete-li si užít ještě jednu procházku těmito místy, provede vás tento výlet Horská Kvilda, Pechler a zpět.

Námět na cyklo výlet poblíž Lenory

Z Nového Údolí na kole do Horní Plané

Cyklo trasa

Vzdálenost: 19.9 km; Obtížnost: Snadná;  Převýšení: 0 m;  Hodnocení: 60/5

Po vystoupení z vlaku v Novém Údolí si určitě prohlédněte muzeum Pošumavské jízdní dráhy. Můžete se svést na nejkratší mezinárodní trati z Čech do Bavorska (délka trati je 105m). 

Z Nového Údolí vyjedete krátký kopeček k rozcestí Nové Údolí. Za chvilku minete nouzové nocoviště, přejedete přes potok Světlá a příjemným sjezdem pokračujete směrem do Stožce. Za rozcestím Oslí cesta přejedete přes železniční trať. Za chvilku kdy se trať opět přibližuje k silnici se vlevo můžete podívat na kouzelný jez na Studené Vltavě, velmi vhodné odpočinkové místo. 

Za tímto jezem jste již ve Stožci, po levé ruce budete mít restauraci, po pravé ruce parkoviště a kousek za ním nádraží. Vy s veškerou opatrností přejedete přes hlavní silnici a pokračujete okolo informačního střediska směrem na Novou Pec. V krátkém sledu přejedete dva železniční přejezdy. Upozorňujeme in-line bruslaře na ten druhý. Před tímto přejezdem je poměrně nebezpečný sjezd a zábradlí bylo zhotoveno již ve sjezdu, takže se můžete přidržet až v jízdě. Dalším úskalím je, že přejezd je betonový a ne pryžový, hned za ním je pravotočivá zatáčka. 

Jak jste si již všimli, bude vám celkem častým společníkem koryto Studené Vltavy a dále již jen Vltavy. Minete odbočku na Medvědí stezku a přijedete do Černého Kříže. I zde je nalevo občerstvení a napravo vlaková zastávka. Za Černým Křížem přejedete opět přes trať a přijedete k rozcestí Černý Kříž u mostu. Zde se můžete odskočit na most a podívat se na Studenou Vltavu nebo dále ke Stožecké kapli. 

Poté pokračujete směrem na Novou Pec. Na krátkém úseku přejedete 3x přes trať, minete vlakovou zastávku Pěkná a opět překřížíte železniční trať. Ještě před chatovou oblastí je další místo, kde můžete posedět, tentokrát již u řeky Vltavy. - Kousek zpět proti proudu Vltavy se nachází v Mrtvém luhu soutok Studené a Teplé Vltavy, jímž vzníká řeka Vltava (nepřístupný). Výlet k prameništi Teplé Vltavy můžete navštívít s námi ve výletu Prameny Vltavy z Kvildy

Aby těch přejezdů nebylo málo přejedete další a u vlakové zastávky Ovesná také. Jste v místě kde se dá začít výlet na Medvědí stezku.

Za chvilku jste již v Nové Peci na křižovatce s penziony a restauracemi. Vlaková stanice se nachází rovně za křižovatkou. Tímto směrem můžete pokračovat i k přívozu do Horní Plané přes přehradu Lipno. Přijedete-li přívozem do Horní Plané, budete mít po pravé ruce velmi pěkné přírodní koupaliště. Pro ty, co budou chtít pokračovat do Horní Plané bez přívozu, odbočí na křižovatce v Nové Peci doleva, přejedou přes most a v Bělé odbočí doprava na cyklostezku do Horní Plané.

Na kole za kouzlem Krušných hor

Klíny

Dnes navštívíme lokalitu, ve které můžete své zdraví otužovat v zimě i v létě, v době, kdy na zemi leží metrové závěje i ve 30ti stupňových vedrech. Zdraví se tu neposiluje léčivými prameny, či zázračnými rašelinami a slatinami, léčí se zde pohybem, klidem, pohodičkou, čerstvým vzduchem a krásnou přírodou.

Klíny, baráčky jsou rozházené volně po hřebenu Krušných hor

Kdo tu nikdy nebyl, těžko tomu až do poslední chvíle uvěří, ale Klíny v Krušných horách jsou nádhernou horskou vesničkou. Cesta sem vede přes průmyslový Litvínov, což může návštěvníka trošku vyděsit, ale buďte si jistí, že vzájemná podobnost obou míst je sobě vzdálená stejně jako noc a den. Kontrast mezi industriálním podhůřím a malebnými horami snad není jinde větší a už jen proto stojí za návštěvu. I když uznávám, to by byl jen chabý důvod, a tak jich ještě pár přihodím. V Klínech najdete krásné, cenově dostupné a pohodlné ubytování v rodinném lyžařském areálu, který ovšem nabízí své služby celoročně. Lanovka sloužící v zimě lyžařům, pomáhá v létě překonávat výškový rozdíl cyklistům - sjezdařům, pro které jsou na sjezdovkách připravené singltreky v délce cca 3, 5 kilometru. I tohle možná najdete i jinde a tak ještě přihodím: stojí tu krásná sportovní hala s lezeckými stěnami, takže i za nepřízně počasí můžete zůstat ,,stále na horách“, je tu lesní posilovna, útulné wellness centrum, ale tím pravým a nepřebitelným trumfem jsou Krušné hory. Hory, které mají historicky možná trošku pokřivenou pověst, ale vězte, že nic není pravdě víc vzdáleno, než tvrzení že Krušné hory jsou zničené kyselými dešti a emisemi. Jediné, co zůstává z minulosti pravdou je to, že tu zdaleka není tolik turistů jako na Šumavě, či v Krkonoších. Ale to je vlastně další pozitivum, krajina, která byla dříve celkem hustě obydlena je dnes sice liduprázdnější, ale cesty, zajímavé osudy a pohnutá historie zůstaly, takže hurá do sedel, je co objevovat.

Z Klínů vyjeďte směrem k přehradě Fláje, asi nejkrásnějšímu místu dnešního výletu. Vodní nádrž Fláje, jediná pilířová přehrada v České republice má hned tři funkce. Slouží jako elektrárna, zásobárna pitné vody pro Mosteckou pánev a ochrana před povodněmi. Byla dokončena v roce 1963 a díky své unikátní konstrukci je zařazena mezi kulturní památky České republiky. Při pohledu z hráze směrem na vodní plochu není vidět jediné stavení, jediné město, jediný stožár, prostě žádná stopa po činnosti člověka. A to po celém horizontu. Přehrada leží ve výšce 740 mnm, tedy opticky jen pár desítek metrů pod vrcholy zdejších hor. Listnaté i jehličnaté stromy střídají obrovské louky, v přehradě je úplně černá voda, zřejmě musí být strašně hluboká, každopádně v kombinaci s modrou oblohou a barevnými lesy je to prostě krása…. Pokračujte do Českého Jiřetína, který se rozkládá asi deset minut na kole od přehrady. Táhne se podél potoka v délce možná dva kilometry, domky, ať už opravené, nově postavené, či příjemně zanedbané jsou roztroušené po přilehlých strmých loukách, podobně jako v Klínech. Není bez zajímavosti, že dřevěný kostel svatého Jana Křtitele, který tu dnes stojí, stál původně v dnes již zatopené obci Fláje. Ale to je na Mostecku asi takový zvyk – stěhovat kostely.

Hraniční přechod, pár kilometrů od Mníšku působí velice skromně

Český Jiřetín je navíc hraničním městem a tak toho využijeme a pokračujeme směrem do Saska. Samozřejmě se nabízí obě země porovnávat, takže tady jsou mé postřehy. Vesničky na německé straně jsou určitě upravenější, ale není v nich zdaleka tolik restaurací jako u nás. Po pár kilometrech narazíme i na přehradu, velikostí se podobá Flájím, ale chybí jí česká divokost a takový ten dobrodružný odér. Na polích je žluto stejně jako v Čechách, buď už i pole v Sasku patří nějaké firmě z holdingu, anebo se pěstování řepky vyplácí dnes prostě všude. Cesty jsou stejně upravené, ale v Sasku vedou víc do kopce. Ze srovnání, mi vychází lépe Česko, ale to je jen subjektivní pocit, možná, že to budete vnímat úplně jinak, kdo ví. Ale co nebudete vnímat jinak a jsem si tím rozhodně jist, je skutečnost, že návštěva Klínů a Krušných hor za to stojí. Doporučuji klidně víkend nebo celý týden, je tu určitě co objevovat. Více informací najdete na www.kliny.cz (link is external).

Shrnutí trasy: 

Délka trasy:   35 km

Čas jízdy:       3 h

Nastoupáno:  780 m

Náročnost:     těžká

Doporučené kolo: horské, rekingové

Cesty: asfaltové, lesní

Na kole v okolí Horské Kvildy

Jedno z nejstudenějších míst u nás není zdaleka tak nehostinné, jako je jeho pověst. Výlet centrální Šumavou začneme na Horské Kvildě, přes Březník dorazíme k pramenu naší nejdelší řeky a pak se podíváme do míst, kde se natáčel film Král Šumavy.

Z Filipovy Hutě je za dobré viditelnosti krásný výhled na Velký Roklan

Mezi nejkrásnější horská městečka v Čechách se nepochybně řadí Horská Kvilda. Tvoří ji asi třicet volně rozházených horských chalup a chat všech velikostí stojících tu blíž, tu o něco dál od břehů Hamerského potoka, na náhorní plošině s průměrnou nadmořskou výškou 1 000 – 1 100 mn.m. Klimatické podmínky jedné z nejvýše položených vesnic u nás a její poloha v centrální části Šumavy jsou skoro stoprocentní zárukou dostatku sněhu po celou zimní sezónu. Navíc je tu klid, krásný klid. Kdo si chce užít tu pravou šumavskou zimu a přitom nechce navštěvovat velká horská střediska plná aut a turistů, ten najde ideální podmínky pro rekreaci právě tady.

Cesta z Modravy vede podél stejnojmenného potoka

Existuje nepočítaně přírodních zajímavostí v okolí z Horské Kvildy, na některé se podíváme zblízka. Z obce vyrazíme směrem na Modravu, výjimečně kouzelné místo, jedno ze svých sídel si tu nechal postavit i Zdeněk Bakala. Vedle tak trochu utajeného miliardářova domu je lákadlem půvabné šumavské vísky třeba Dřevák alias pozoruhodné muzeum řemesel a dřeva nebo nádherná Klostermannova chata. Z Modravy pokračujeme do mírného kopečka podél Modravského potoka až k rozcestí Na Ztraceném. Odtud je to jen kousek na Březník. Jednu z nejchladnějších a nejdeštivějších lokalit v Čechách, kde jsou stromy, které nejsou o moc vyšší než dospělí člověk, staré i sto let. Kde se inspiroval Josef Váchal při tvorbě svých dřevorytů a kam Karel Klostermann situoval svoji patrně nejznámější knihu Ze světa lesních samot. To sem ovšem ještě přes močály a prales žádná cesta nevedla, stávala tu jen osamocená hájovna. Ta tu je dodnes a ještě vloni v ní byla stylová restaurace pod patronací NP Šumava, ale bohužel kvůli nezvládnutému řešení kuchyně byl její provoz zastaven. Alespoň, že výhled do okolí nelze omezit i když…Půvabný výhled na Luzný a Luzenské údolí kazí na první pohled uschlé stromy a holé pláně - pozůstatky po řádění kůrovce. Ale to k Šumavě patří, bez ohledu na diskusi o kácení, či nekácení je jasné, že kůrovec tu byl, je a bude. 

Stoupání na Černou Horu se zdá být nekonečné

Z Březníku se vrátíme opět na křižovatku na Ztraceném a pokračujeme po Šumavské magistrále přes Ptačí nádrž na další báječnou vyhlídku - Černou horu. Budete-li mít štěstí na počasí, uvidíte odtud dobře i rakouské Severní vápencové Alpy a jejich druhý nejvyšší bod Dachstein.  Z Černé hory sjedeme k Pramenu Vltavy. Jen pro upřesnění, Vltava má ve skutečnosti dva prameny. První, který je označován jako pramen Studené Vltavy, vyvěrá u obce Haidmühle v Bavorsku. Ten druhý, místo naší návštěvy, se nalézá na východním svahu Černé hory ve výšce 1 172 m n.m. a až teprve od soutoku obou hlavních pramenných toků nese řeka jméno Vltava. Samotný pramen je přístupný díky dřevěnému chodníku, který vede ke studánce od příjezdové cesty. Voda je tu čistá, takže můžete zkusit jak chutná doušek z naší nejdelší řeky. A když vám bude šmakovat, nezapomeňte zaplatit. Jak uvidíte, studánka je plná mincí, které stráží bedlivým pohledem o pár metrů dál stojící dřevěná socha. Údajně toto místo inspirovalo Bedřicha Smetanu k napsání jeho nejznámější symfonické básně, tak posuďte sami…

Výhled z Černé Hory není zrovna optimistický

Pokračujeme na Kvildu, jedna z nejvýše položených obcí v České republice (1065 m n. m.) vznikla pravděpodobně jako servisní osada na Zlaté stezce spojující Kašperské Hory a Bavorský Pasov. První záznamy pocházejí ze 16. století. Před druhou světovou válkou žilo na Kvildě přes 1000 obyvatel a ta se díky tomu a svému hospodářskému potenciálu stává společenským střediskem centrální Šumavy. Slibný rozvoj zastavilo zpuštění železné opony o čemž vypráví i film Král Šumavy, který se natáčel právě v těchto místech. Atmosféru filmu Vám jistě připomene i Jezerní slať se svou naučnou stezkou a vyhlídkovou věží, která stojí už jen kousek od cíle – Horské Kvildy. V některé ze zdejších chat, které mají právě tady tu pravou horskou atmosféru, si dopřejte to správné horské občerstvení. Konec konců, kvůli tomu jste na horách…

Shrnutí trasy: 

Délka trasy:  45 km

Čas jízdy:        6 h

Náročnost:    středně těžká