Na kole v okolí Kovářský

Lehká trasa bez většího převýšení v délce 110 km a vede přes regiony Chebsko, Sokolovsko, Karlovarsko a Ostrovsko. Cyklostezka Ohře navazuje na Valdštejnovu cyklostezku v Bavorsku označenou jako Wallenstein-Radweg.

Cyklostezka Ohře navazuje na Valdštejnovu cyklostezku v Bavorsku označenou jako Wallenstein-Radweg (Eger-Wondreb-Kösseine). Po překročení hranic do Česka je trasa značená cykloturistickým značením s číslem 204, v roce 2013 došlo k přečíslování na trasu č. 6.

Cyklostezka vede z obce Slapany, přes Cheb, Doubí, Most až do Kynšperka (region Chebsko). Dále pokračuje přes Sokolov, Královské Poříčí až do Lokte (region Sokolovsko). Poté vede trasa přes Svatošské skály do Karlových Varů (region Karlovarsko) a poslední úsek vás provede kopcovitým terénem, který není vhodný pro malé děti.

V Lužném u Pernštejna se napojíte na nový úsek cyklostezky Ohře, který se nachází v Ústeckém kraji. Ta se zde vlní podél řeky až k prvnímu významnému stoupání v obci Černýš. Dále stezka pokračuje do Kadaně a okolo Nechranické přehrady do Žatce. Odtud vás po místních silničkách dovede do Loun, Libochovic a přes Budyňský les do města Budyně nad Ohří. V Doksanech stojí za návštěvu rozsáhlý klášter. Za Doksany začíná opět cyklostezka oddělená od silnice, která vás provede obcí Brozany nad Ohří. Za obcí se zatím musí po silnici do Bohušovic na Ohří. V místní podnikové prodejně mlékarny je možné se občerstvit. Za Bohušovicemi již přijedete do Terezína a do nedalekých Litoměřic, kde stezka končí.

Hezký výlet poblíž Srní i Srubu

Přes Nebe a Peklo na Ždánov

Vycházkový okruh přes hájenku Nebe, kolem vrchu Chlum do bývalé osady Ždánov, přes Kavrlík zpět do Kašperských Hor. Cestou výhledy na město a šumavské vrcholy.

Zajímavosti: na louce zmizelé osady Ždánov stával pod zalesněnou mezí až do roku 1947 statek Peklo (Höllhof); pozůstatky linie opevnění československé armády z druhé poloviny 30. let 20. století (tzv. řopíky); zbytky zlatodolů na jižním svahu hory Ždánov.

Červené značení, délka 8,5 km (cca 3 hodiny), převýšení 210 m, povrch: asfalt, lesní cesty, horské louky.

Na dva hrady poblíž Srubu

Na Švihov a Rabí za panem Půtou

Až na rozlehlém nádvoří hradu Rabí uvidíte pobíhat ohnivého psa anebo u hradeb vodního hradu Švihova zahlédnete ďábla, kterak rajtuje na černém praseti, nemusíte dlouho pátrat po důvodech a hlavním viníkovi. Drtivá většina příšer, pověstí a báchorek ze Švihova a Rabí má jediného hrdinu: pana Půtu Švihovského z Rýzmberka.

Narodil se někdy po roce 1446, vystudoval práva v Lipsku a od roku 1479 až do své smrti zastával úřad nejvyššího sudího království Českého. Zároveň byl hejtmanem kraje Plzeňského a Prácheňského a držitelem panství švihovského, rabského, arcibiskupských statků v Roudnici a řady dalších větších i menších sídel. Od krále Vladislava II. získal také právo těžit drahé kovy a privilegium k přestavbě čtyř rodových sídel, které uplatnil zejména na Rabí a na Švihově ve spolupráci s tehdejším renomovaným architektem Benediktem Rejtem.

Čertovský vodovod

Na jeden život úspěchy, majetky i kariéra jak hrom, ale zkusme najít odpověď na otázku, proč by vzdělaného šlechtice, který navíc hovořil několika světovými jazyky, měl odnášet čert?
Odpověď hledejme v legendách, které provázejí podobně schopného muže, Jakuba Krčína z Jelčan. I pan Půta byl údajně člověk neústupný, krutý a bezcitný, který navíc pro nákladné přestavby svých hradů a přestavby a stavby četných kostelů, například v Nezamyslicích a ve Strašíně, potřeboval stále větší finanční obnosy a rád proto zvyšoval daně. Poddaní jej za to nenáviděli a pánovu pověst nevylepšily ani technické vymoženosti, které lidem usnadňovaly život – například unikátní dřevěný vodovod, který přiváděl vodu z vrchu Prácheň do kašen na zámek, na náměstí a k městskému pivovaru v Horažďovicích. Vodovod fungoval až do roku 1930 – tedy více než 400 let poté, co si Půtu odnesl čert.

Kde najdete hrob pana Půty?

Existuje několik pověstí o strašlivých Půtových skutcích, jimiž roku 1504 pohár pekelné trpělivosti přetekl. Zda si pro Půtu přišel čert na Rabí nebo s ním vyrazil strop na Švihově, se ale neví. Zatímco na Rabí prý ďábel využil úzkou průrvu ve stropě rozsáhlého sklepení, na Švihově si pana Půtu odnesl přímo z ložnice. Otvor, kterým pekelník se svou obětí proletěl, se prý opakovaně objevuje i ve střeše velké věže švihovského hradu. Aneb jak stojí psáno ve staré kronice: "Mnohokrát se pokusili díru ve stropě zakrýt, ale do rána zela vždy ve stropě znovu, jako tichá výčitka a připomenutí všem pánům hradu, že peklo měří své skutky spravedlivě a každá kapka zla může být tou poslední".
Jisté je, že na rozdíl od Jakuba Krčína, jehož hrob je prázdný, pan Půta nakonec v pekle neskončil. Odpočívá v horažďovickém klášteře, který sám založil, a na nádherném náhrobku z červeného mramoru je vyobrazen v životní velikosti. Přesto jeho běsnící a nasupený ohnivý přízrak, bloudící po obou západočeských hradech, patří ke strašidlům, která není možné vysvobodit. Především již před staletími zemřela dáma, která by se o to snad jako jediná mohla dle kletby pokusit – Bohunka Meziříčská z Lomnice, manželka pana Půty. Manžela mohla z pekelných spárů dostat jedině tak, že by hrad Švihov rozebrala vlastníma rukama kámen po kameni a všechny trámy, kameny a cihly pak roznesla do míst, odkud se na hrad dostaly. Bohunka tak ovšem neučinila, a proto Půta musí bloudit po hradbách, dokud se Švihov nerozpadne sám.