2012-05-24

Námět na výlet - Hauswaldská kaple

Místo Hauswaldské kaple nedaleko Srní je opět přístupné i pro postižené občany přicházející, či přijíždějící na invalidním vozíku s vírou v uzdravení, tak aby byl dovršen onen zázrak, ke kterému sem v minulosti přicházeli lidé.

Život lidí dříve žijících na Šumavě s porovnáním s dnešním byl asi o mnoho těžší, ale víra v Boha, víra v lepší budoucnost, pokora, dávala jejich životu jinou dimenzi, pomáhala jim překonávat úskalí života, která byla pro ně někdy těžko řešitelná. Možná dříve bylo více šťastnějších lidí než je dnes.
Kostely, poutní místa, místa kde se udály zázraky, místa zjevení se pro ně stávaly součástí jejich každodenního života. Lidé je vyhledávali, soustřeďovali k nim svoje prosby, přáli si aby byli vyslyšeni, aby k nim pomoc přišla. Jedno takové, opomenuté, bylo nedaleko od Srní - Hauswaldská kaple na Srní

Hauswaldské kaple je opředeno mnoha legendami. Bylo to poutní místo, kam chodili poutníci dokonce až z dnešní Itálie, dokonce z Tyrolska. Co předcházelo tomu, že se toto místo stalo tak známé, že se k Hauswaldské kapli vypravovala procesí, konaly se zde bohoslužby, proč sem lidé přicházeli s vírou v uzdravení.
Jako vždy, když chceme poznat zaniklou šumavskou minulost, pomůže nám spisovatel Karel Klostermann. V jeho povídce z roku 1887 Prázdniny na Šumavě popisuje pouť na Srní. Co čtenáře ještě více myšlenkově posune k místu Hauswaldské kaple bude jistě začátek povídky Červené srdce, kde zjistíme lokalizaci kaplí, dnes již zaniklých, tak jak je spisovatel popisuje: Jda tou cestou přijdeš ke dvěma kapličkám, stojící na levé i pravé straně a zírajícím družka na družku svými vchody.
Je popsáno bezpočet zázraků, které se na tomto místě udály. Pokusme se některé připomenout, byť výčet by byl daleko větší. Ku příkladu:
Dvě selky přišly do těchto míst sekat trávu, když tu se objevil medvěd. Selky se začaly modlit k Panence Marii, aby je zachránila. Medvěd jako by zázrakem zchroml a posléze s bolestným kňučením se odpotácel zpět do lesa. Selky na dík vzdání zakoupily obrázek Panny Marie a pověsily ho na místě jejich záchrany.
Na toto místo přicházeli lidé, kteří špatně viděli nebo oslepli. Po očistě očí v pramenu vody začali opět vidět.
Přicházeli i sedláci a dřevorubci, kteří byli po úrazech chromí. Po modlitbách k Panně Marii odcházeli z tohoto místa již bez pomoci, odkládali berle. Našlo by se mnoho dalších příběhů z tohoto místa, kdy třeba bezbožný sedlák nepohnul s vozem apod.
Aby lidé dokázali svůj vděk tomuto zázračnému místu i možnosti věřit, postavili v roce 1820 onu první kapli a začali se zde sloužit poutní mše. V roce 1860 byla postavena větší kaple, která však měla špatnou pevnost a stabilitu.  Třetí kaple, kterou již známe z fotografií, byla postavena v roce 1902.
V roce 1957 při vznikajícím vojenském prostoru byla tato Hauswaldská kaple podminována, odstřelena a tím navždy vždy zničena. Ještě dnes by se našli účastníci tohoto barbarského činu. Je však třeba sdělit, že zničením kaple se přece víra neztratila. V této souvislosti stojí za zmínku jistě i to, že odsunutí původní obyvatelé zanechali v kapli vše, co jim bylo vzácné a co si nemohli vzít tehdy sebou: podmalby na skle, krucifixy, sošky svatých aj. Jako zázrakem přes silný výbuch se zachránila soška Panny Marie Lurdské, která je dodnes jako relikvie uchovaná v srnském kostele.
Je jistě na místě se zeptat, proč se právě zde, událo tolik zázraků a proč zasvěcení k Panence Marii Lurdské?
V blízkosti božích muk je silné energetické místo. I všudy přítomná čistá pramenitá voda měla jistě blahodárné účinky na lidský organizmus. Patronka Panna Marie Lurdská je přece patronka zázraků uzdravení, patronka lidí tělesně postižených, všech mrzáků.Víte kolik lidí putuje každodenně do francouzských Lurd za zázrakem pomoci, pro uzdravení? Proto se toto místo na Šumavě považovalo za malé šumavské Lurdy.
Jistě stojí za citaci několik řádek z knihy Červené srdce, která byla opětovně vydaná díky nakladatelství Radovana Rebstoka v Sušici v letošním roce u příležitosti obnovy místa Hauswaldské kaple. Jedna z kapliček je již velice vetchá, vchod do ní neustále otevřen, a podíváš-li se do vnitřku, spatříš tam prapodivnou směsici různých předmětů obětovaných divotvorné Panně, rozvěšených bez ladu a skladu po zdech. Pokrývají i oltáříček snesené tam na znamení díků za zázračná uzdravení, za pomoc v nouzi, za splnění tužeb: obrazy i obrázky, křížky, růžence, sošky, výrobky ze dřeva i vosku, představující všechny možné údy a části těla.
Jistě těchto několik řádků vypoví čtenáři více než celý příběh. Proč se nepokusit vrátit tomuto místu vážnost, která se k Hauswaldské kapli váže? Proč si nepřipomenout sílu a historii tohoto tajemného místa? Proč se nepokusit zformovat a otevřít tématicky i lokálně blízkou zážitkovou pěší trasu, kde bude již jen a jen na návštěvníkovi, aby pochopil o čem je málo dotknutá, člověkem nenarušená šumavská příroda. Ještě jeden citát od Karla Klostermanna, který nelibě nesl devastaci šumavské divočiny, vázající se k tomuto místu:
Věčný stín a velebný klid pod starými smrky a jedlemi a buky, které stály jako živá zeď.